Dnes ano

Ano, dnes. Dnes je ten správný den. Dnes ji opustím a ona opustí mě. Už si ani nepamatuji, kdy to bylo. Procházel jsem po jedné z blízkých luk a v tom ji spatřil. Jedinou mezi všemi. Byla sice nemocná, ale přesto nádherná. Její květ byl jakoby překryt temným stínem a lístky byly pomačkány. Okamžitě jsem si ji zamiloval. Vrátil jsem se domů pro lopatku a nějakou nádobu vhodnou jen pro ni. Opatrně jsem ji vyrýpl ze země dávaje přitom pozor na její křehké kořínky a odnesl si ji k sobě domů. Denně jsem ji zaléval a staral se o ni. A ona mi to oplácela. Okvětní lístky jí hráli všemi možnými i nemožnými barvami a její vůně, ta nádherná a nepopsatelná vůně mě provázela celým bytem. Celé hodiny jsem u ní sedával a miloval se s ní. Četl jsem jí i zpíval. Skládal pro ni písně i psal básně. Nemohl jsem se jí nabažit. Dny plynuly a já se měnil, nevím jestli k lepšímu nebo k horšímu, ale měnil. Stejně jako ona. Přerostli jsme sami sebe. Dostal jsem strach. Co když jí jednoho dne ublížím? Už se to stalo a stane se to znovu! Ona, slabá květina nemusí vydržet. Miluji ji nade vše, ale tohle bych opravdu nechtěl. Proto je dnes ten správný den utínající jednu etapu mého života. I jejího. Možná, že to nikdy nepochopí, ale časem bude zase šťastná. I já budu šťastný a navždy ji budu vděčný.