Vůně jarního deště

Zbožňuji tu vůni deště

zkroupenou na dlažbě chodníků

z pohledu toužím stále ještě

toužebně do té vůně proniknout.

Z kolika krůpějí, ach z kolika,

utváří se tvůj němý zrak

zmoudřet nechtějí, nechtějí zmoudřet,

ti, co by rozehnali ten tvůj mrak.

Hnali se hnali, toužebně volali,

dívky mého dětství v rosící se trávě.

Hukotem volali, zpívali se srdcem

do nebe chvály tobě.

I já jsem ten pocit znal, bylo to bláhový

když jsem se po dešti rozběhl na pole ledový

uprostřed léta, na počátku jara

nohama bosýma a s ručkama mokrýma.

Zbožňuji vaši vůni, odpařující se kapky,

chtěl bych jít s vámi, tam do té hůry.

Pak zase počkat, až zamračí se,

na zemi padat a čekat, až vyroním se.

Tam někde uprostřed žulových nároží, v koutcích chodníků hliněných.