Je to živé!

Příroda se probouzí. Zrovna dneska jsem zažil dvě blízká setkání hmyzího druhu. Jednou jsem zachránil život zřejmě už jen sedminohého pavouka, který běhal po chodbě školy. Dal jsem ho ven na parapet, takže bude mít dalších pár minut, než ho zblajzne nějaký pták. Také na mě přistála první živá včela (či čmelák, či co to bylo) na zastávce tramvaje. Asi si myslela, že moje žlutá skorokošile je nějaká slunečnice. Blbá, si neumí spočítat, za jak dlouho vyroste slunečnice. Lol. Trochu jsem se zděsil, bo mám jaksi trochu menší fobii z bodavýho hmyzu, ale naštěstí se nezajímala o to, jak mě ubodat, zabít a ukrouhnout mi hlavu, takže jsem se trochu uklidnil. Když zjistila, že ten pozůstatek Chelatonu 3 (nebo jídla z minulosti) na mý skorokošili není moc dobrý, odletěla, takže jsem se mohl uklidnit úplně. Následně jsem se ještě trochu znepokojil při myšlence, že si ze mě může cestou domů udělat insektoport jakkýkoliv další hmyzák. Ale pustil jsem to z hlavy. Sluníčko ale svítí, což dělá moc dobře mým končetinám, takže je to dobré. Moc dobré. Zázrak, jak se rostlinky a zvířátka znova aktivují. Fakt jako zázrak. Fuj, to je ale vedro.

KONEC