16. SUPERKOULE - (pohádka) - dílo č. 3

Byla jedna holka, ještě docela mladá, ale pyšná a zlá. Maminka si s ní nevěděla rady a tak ji vyhodila z domu. Tam se dívka musela začít starat sama o sebe. Protože však byla pyšná, nikdo se s ní nechtěl bavit. Sedávala sama v nádražní hale hlavního města a snila o tom, že si s ní někdo aspoň pohovoří. Když chtěla, aby jí někdo něco dal, musela sklonit hlavu a poprosit a to ji tak dožralo, že se začala přetvařovat, až se z ní nakonec stala hodná žebračka doopravdy. Uměla to tak dokonale, že dokonce žebráním zbohatla natolik, že si potom zase mohla dovolit chovat se pyšně a nesnesitelně. 

Už to ale nezkoušela. Opět si začala vážit maminky i rodiny a stala se váženou dámou, která se věnovala charitě a už nezneužívala svoji moc, nýbrž pomáhala všem, kteří to potřebovali a tak ji všichni milovali. Je otázkou, zda to myslela upřímně, nebo ji k tomu donutily okolnosti a strach z toho, že by se její nepříjemná situace mohla opakovat. Protože však vítězí dobro, věřme, že se opravdu poučila.