Fikce

Touhla hladí mě po těle

a bláznovství skáče si

vesele

hned vedle mé postele

nedbaje proseb.

Struny bohémy

pějí radost i pláč.

„Vyber si, vyber!

Čemu věřit chceš

 a nač?“

Chřadnu a dřevěním

od kořenů po ruce.

A z vlasů listí

a pod kmenem

propocené onuce.

Volám o pomoc

co dech mi stačí.

Odpověď ozvěnou

i ona se mračí!

Téměř pravda by to byla

 neb jedu domů

a tělo zimou se mi svírá.

A tak obrátím se,

trpce,

zas na levý bok.