Říkají... (a za nos nás tahají)

Říkají, 

že srdce,

jen to že správně vidí,

co očím slepým snadno uniká.

Však co dělat,

když ten budík

uvnitř mojí hrudi

nevidí

a ani netiká...?

Říkají,

že objetí nám sílu dává,

že křídly mává

a jsou z nás andělé.

Tak proč se ho tak lidi bojí,

ježí ostny,

nebo se jen tváří kysele?

Říkají,

že slunce svítí do všech koutů

pro tisíce květů

do zahrad...

Tak proč jen

blázen člověk

musí ve tmě

jen ten jediný mít stále rád?

Říkají,

že čas vše zhojí,

že čas léčí...

Jen rohlíkem nás opíjí...

To jsme jen otupělí

a hořce ztvrdlí

z lásky, 

co s každým dalším nádechem

nás zabíjí...