Kufr

Jana seděla ve vlaku. Vítr jí nadzvedával sukně. V kupé bylo chladno. Nad v hlavou měla v síti svůj kožený kufr. Posunovacími dveřmi vstoupil muž. Nepozdravil a posadil se naproti. Vlak prudce zbrzdil. Stmívalo se. Kufr spadl Janě na špičky odhalených nohou a rozevřel se. V jeho útrobách bylo prádlo, zlatá pinzeta, inkoustem popsané listy a lahvička z broušeného skla. Muž si prohlédl obsah, pak Janinu tvář, vstal, zamkl dveře a otevřel okno dokořán. "Zahrajem si hru," řekl. "Vy nejste Jana, " řekl. Vyhodil oknem prádlo, zavřel kufr a na jeho hnědou kůži položil broušenou lahvičku, popsané listy papíru, zlatou pinzetu a svůj plynový zapalovač. Jana zavřela oči a svlékla si blůzu. "Položte se," řekl, "a dívejte se, jak hoří. " Ležící Ona bez blůzy sledovala Muže, jak ve zlaté pinzetě drží První popsaný list. Rozevřel zapalovač a příložil k němu plamen. Ona bez blůzy začala škytat v pláči. Zbytky shořelého Prvního listu vzal vítr. Posadil se Jí obkročmo na břicho a spálil Druhý popsaný list. Ona si dlouhými tahy začala škrábat kůži, škytala a lapala po dechu. "Nejste Jana," s hlasitým smíchem provolával Muž a přilepil ji Poslední listy k rozškrábané kůži. Náhle pak zvážněl: "Blížime se ke stanici. Není čas." Podal Jí zapalovač a slízal jí slzy z tváře. "Lahev," řekla Ona, "podejte mi tu broušenou lahev." "Není čas," řekl Muž a vyhrnul jí sukni. Otevřených oknem vnikl vítr a převrátil kufr s lahvičkou. Vzala ji, pozvedla nad sebe a rozdrtila jí ve volné dlani. Úlomky skla zasypaly její trup a smísily se s krví. ONA se zasmála. Rozevřela zapalovač a pohltil ji plamen.

Vlak dorazil do stanice. On zavřel okno a do blůzy zabalil střep. Odešel. V kupé zůstal jen kufr, který spadl a zapalovač s krvavými otisky.