Na oblaku nedorozumění

Prolog Marion se ráno převalovala v posteli, konečně jednou nemusela do práce. Dnes se po opravdu dlouhé době měla setkat se svou nejlepší kamarádkou Emily. Pro ni byla jako sestra, držely vždy pohromadě. Vyrůstali spolu totiž v dětském domově, což vztahy utuží. Vychovatelky se o ně nikdy moc nezajímaly. Proč také? Vždyť měly dobrý prospěch a nikdy neměly žádné problémy. Po škole se Marion se uchytila jako osobní asistentka ředitele propagační firmy. Emily se stala vychovatelkou, jak vždycky chtěla. Obě byly se sebou spokojené. Emily si našla skvělého manžela, Petra. Marion byla sama, ale šťastná a to bylo pro ni hlavní. Marion se upnula na práci, neměla chuť navazovat jiný vztah než pracovní. Takový vztah navázala jen jednou. Šlo o dvouletý vztah, po kterém zbyly jen výčitky a jedovatá slova. Marek byl úžasný chlap, akorát neměl pochopení pro její pracovní nasazení. Myslel si, že by se měla usadit a mít děti. Jenže ona se zařekla, že děti mít nebude. I rok po rozchodu jí pořád volal a obviňoval ji. Nenáviděla tyhle telefonáty. Její otec ji, jako půlroční odložil do domova a víc o ni neprojevil zájem. Bylo to hned po té, co od nich její matka utekla. V osmnácti mu poslala dopis, ve kterém ho žádala o schůzku. Dostalo se jí chladné odpovědi. Prý s ní nechce mít nic společného a ať ho nechá na pokoji, že to tak bude pro oba jednodušší. Zjistila, že si založil jinou rodinu, před kterou zdárně utajil, že už jedno dítě má. Jeho nová manželka to vůbec netušila. Marion zazvonil budík. Ohlašoval devátou ranní. S energií jí vlastní vyskočila z postele, roztáhla závěsy a koukla do krásného slunečného dne. Oblékla se jako tradičně, společensky. Bílý top, který si včera koupila a svoje oblíbené dlouhé kalhoty v černé barvě. Vlasy si, jak to dělala vždycky, svázala do culíku, trochu se nalíčila a mohla vyrazit za Emily. Chtěla se s ní konečně, po tom dlouhém měsíci vidět a zas si jednou pořádně popovídat. Měla to od ní hodinu cesty pěšky. Řekla si, že se projde, když je dnes tak krásně. Za hodinku už stála přede dveřmi manželů LeMarců. Marion se zhluboka nadechla a zazvonila. Po chvíli jí otevřela rozesmátá Emily. Ten smích jí byl vlastní. Vždy měla dobrou náladu a usmívala se. „Ahoj zlato, pojď dál.“ Naznačila gestem. „Jsem moc ráda, že si dorazila.” Marion vstoupila dovnitř. „ Ahoj, jak se daří, paní LeMarcová?” „Jak jinak než skvěle. A co tobě?” stále se usmívala. „Em, jde to,“odpověděla Marion a s úsměvem pokračovala „možná mě povýší a dají na starost celé oddělení,“ zasněně si povzdechla „bylo by to fajn... Už mě totiž opravdu nebaví být osobní asistentkou. Pořád jenom plánuji schůze, obchodní obědy, večeře, akce, porady, rauty. Chtěla bych konečně taky něco řídit ne, jen plánovat a plánovat. Myslím, že mám na víc.” „Tak to ti přeji, ale stejně si myslím, že to s tou prací přeháníš.“ Řekla Emily s lehce ustaraným výrazem. Vždycky měla tendenci se o všechny starat. „Měla bys vyrazit do společnosti a najít si nějakého kluka.” „Já nikoho nepotřebuju a ještě je brzo. Na takovéhle věci je vždycky času dost. Zatím mi to jednou bohatě stačilo. Necítím se na dlouhodobý vztah. Když budu potřebovat, tak se vždycky najde někdo na jednu noc.” Rozesmála se, věděla, že si o ní Emily dělá starosti. Emily se na ni rozkřikla: „Marion, ty se neslyšíš! To chceš umřít jako stará panna? Sama a bez rodiny?” „Tak to přece není, za tři týdny pořádá naše firma raut. Jako osobní asistentka jsem pozvaná, zkusím si tam někoho najít.” Sama netušila, jestli tohle myslí vážně, ale především to byla výmluva. „Dobře, tak se pojď najíst. Udělala jsem kuře na zelenině.” Věděla, že ho má Marion ráda. Šly spolu do kuchyně, sedly si ke stolu s připraveným jídlem. Marion vdechla tu nádhernou vůni. „Páni, to ale hezky voní. Až se mi sbíhají sliny.“teprve teď jí došlo, že tu není Emiliina drahá polovička. „Kde je Petr?” zeptala se. „Za chvíli přijedou.“ Mrkla na Marion. „Jel pro svého bratra na letiště. Uvidíš, bude se ti líbit.“ Rozzářila se Emily. Stejně jako vždycky, když si hrála na dohazovačku. „Je vysoký, štíhlý. Má hnědé vlasy a zelené oči. Je mu něco málo přes třicet,“ rozjela naplno svůj výklad „a vlastní ob…” Marion se zhluboka nadechla a skočila jí do řeči. „Em, prosím tě brzdi! Teď mluvíš jako dohazovací agentka a ne jako moje sestra!“ protočila oči „Vždyť jsem ti před chvílí říkala, že nikoho nehledám.” usmála se. Věděla, že v tomhle boji nemá žádnou šanci. Emily tak moc toužila po tom, aby si Marion konečně někoho našla a nebyla sama. Vždycky chtěla, aby byla tak šťastná, jako ona s Petrem a Marion o tom věděla. „Říkám jen, že bys to s ním mohla zkusit.“na moment dramaticky zmlkla „Bude tady měsíc… Dej si s ním jen pár schůzek.”Emily byla ochotná začít žadonit, ale ani nemusela. Marion jí nemohla říct ne, když viděla, jak jí na tom záleží. „Budu se snažit být milá, ale jen kvůli tobě.” Povzdychla si. „Díky. Každou chvíli by tu měli být.“ Téměř zatleskala „Už se těším.” … Z Petrova bratra Thomase se nakonec vyklubal docela milý a zábavný společník. „Byl to příjemně strávený den s přáteli.“ Pomyslela si Marion. Alespoň se zas jednou necítila jako páté kolo u vozu. Když se všichni společně naobědvali, vyrazili na procházku. Šli k nedaleké řece, chodilo tam hodně mladých párů. Emily s Petrem šli před nimi držíce se za ruce a zamilovaně si cukrovali. Marion s Thomasem šli vedle sebe a povídali si. „Petr mi říkal, že pracuješ u reklamní společnosti. ”začal Thomas. Pousmála se a otočila se k němu: „Jen jako asistentka ředitele.“ Povzdechla si. „A copak taková asistentka ředitele dělá?“ Zeptal se Thomas. „Sestavuji mu denní program, plánuji schůze, porady a schůzky s klienty. Moje práce je přetáhnout klienty od konkurence. Zabírá mi to většinu mého času, ale nestěžuji si.“ Thomas udiveně pozvedl obočí. Zatím neznal nikoho, kdo by pracoval s takovým nasazením. Bylo na ní vidět, že žije prací. Marion ho vyrušila svou otázkou: „Ty máš svůj obchod? Myslím, že mi něco takového říkala Emily. Co prodáváš?” „Sportovní potřeby. Vlastně mám těch obchodů víc.“Byl hrdý na to, jak se mu podařilo rozjet obchod. „Tady rozjíždím další pobočku.“ V tom ho něco napadlo. „Mohla bys mi udělat reklamu. Tedy… zrovna mě to napadlo. Rozhodně by bylo fajn, kdyby to dělal někdo, koho alespoň trošku znám. Samozřejmě tě o to nebudu žádat, pokud bys s tím měla nějaký problémy.” „ To není problém.” Vyhrkla, když si srovnala, co všechno na ni právě teď vychrlil. Usmála se. „Jestli budeš mít čas, tak se zítra stav a domluvíme se. ” „Dobře, stavím se pro tebe. Co takhle oběd?”Nebyl si jistý, jestli pozvání na oběd není moc troufalé. Přeci jen se ještě neznali. „Domluveno.” Ukončila jeho nejistotu. „Hej, vy dva! Co to tam spolu rozebíráte?!“ Křikla na ně Emily, která stála s Petrem opodál. „Myslela jsem, že práci necháme dneska doma!” Se smíchem zahrozila ukazováčkem Emily. „Večer se jde tancovat. Takže práce je zakázaná!” přidal se Petr. Ti dva prostě vždycky táhli za jeden provaz. … Na večer vyrazily do tanečního klubu, který vybrala Emily. Večer probíhal hladce. Marion párkrát tancovala s Thomasem. Musela uznat, že to byl dobrý tanečník. „Tak to vypadá, že se k sobě docela mají.” Špitla Emily Petrovi do ucha, když se Marion s Thomasem nedívali. „Docela ano.” Spiklenecky na ni mrkl. Sledovali, jak se k sobě Marion a Thomas tiskli při pomalé písní. Dalo se říct, že Marion celá zářila. Na Thomasovi to bylo jasně vidět. Byl dlouho sám a Marion se mu jistě líbila. „Jo, ženský na něj vždycky lepily jak lepidlo. Jenže mu nikdy žádný vztah nevydržel moc dlouho.“ Pomyslel si Petr. V té chvíli se Marion a Thomas vrátili z parketu. „Em, musím jít domů. Zítra jdu do práce.” Řekla Marion. Emily se k ní naklonila a zvědavě se zeptala: „Dobrá, ale stavíš se zítra?” „Neboj,“ ujišťovala ji Marion „jdeme s Thomasem zítra na oběd.“ Když viděla, jak se Emily rozzářila očka, dodala: „Ale na pracovní.” „To je fajn.” „Tak dobrou a zítra.” Ve spěchu se se všemi rozloučila. Už se nemohla dočkat horké sprchy. Musela se ještě podívat na zítřejší rozvrh. Celý program přepsat a poslat ho panu Sweenymu. Ten si ho bude muset přečíst, než půjde ráno do firmy. Vidina té práce jí zrovna netěšila, ale jednou se pro tuto práci rozhodla, tak ji nehodlala zanedbávat. V tomhle byla vždycky zásadová. „Počkej,“zavolal na ni Thomas „doprovodím tě!” doběhl ji. Chytil ji kolem pasu. Marion připadalo, že ta cesta utekla strašně rychle. Povídali si o všem možném. V jednu chvíli se Marion otočila a řekla: „Jsem doma.“ Odmlčela se. „Děkuji za doprovod. Byl to krásný večer.”Poděkovala mu. „Pravda. Někdy si ho zopakujeme.” Zastavili se přede dveřmi domu, ve kterém bydlela. Pak nastalo rozpačité ticho. První promluvila Marion.„Měla bych jít. Dobrou noc, Thome.” „Krásné sny.” Odpověděl jí. Marion vyšla schody a hledala klíče v kabelce. „Marion? ” Ozvalo se za ní. Byl to Thomas. „Ano?” Otočila se. Byl jen pár centimetrů od ní. Sklonil k ní hlavu. Jejich rty se zlehka dotkly. „Dobrou noc.” Zašeptal a odešel. Chvíli tam zmateně stála. Potřásla hlavou a odemkla si dveře. Bydlela až v podkrovním bytě. Doma se vysprchovala a sedla si k počítači. Odfaxovala panu Sweenymu zítřejší program a šla si lehnout. Thomas byl velmi přitažlivý. Nebyla si jistá, jestli ho dokáže odmítnout. Byl takový upřímný, přímý a to ji přitahovalo. … Ráno zaspala. Pospíchala do práce. Přestože se opravdu snažila, tak dorazila pozdě. Bohužel tím podráždila pana Sweenyho. Vždy byl zvyklý, že chodí včas. Dokonce vždycky chodila o deset minut dřív. „Omlouvám se,“ vypravila ze sebe, když spěšně udýchaně vrazila do kanceláře. „špatně jsem si nařídila budík.“Snažila se popadnout dech a rychle vyndala papíry, které měla příruční tašce. „Tady máte ty podklady, co jste po mě chtěl.”pokládala mu je na stůl a snažila se uklidnit. Ještě nikdy pozdě nepřišla. Cítila se naprosto příšerně. „Děkuji.” Odpověděl jen pan Sweeny a začetl se do písemností. Marion měla výčitky především proto, že zrovna dnes toho měli na programu opravdu hodně. „Proč zrovna dneska?“ zamumlala si pro sebe, když usedala ke svému stolu. Dnes byl na programu, blížící se raut, který měla na starosti. Museli projít návrhy na reklamní letáky pro tři klienty a neposlední řadě plakáty pro předvolební kampaň pro jednoho z nejvýznamnějších klientů. A ten se měl dnes stavit, aby si vybral, která varianta se mu zdá nejlepší a kterou dají nakonec do tisku. Pan Sweeny měl na dvanáctou domluvený oběd, jak se právě dověděla. Doufala, že si uvědomuje, jak mají dnes nabytý program. Pan Sweeny je velmi zodpovědný člověk, co se jeho práce týče a stalo se jen jednou, že nepřišel včas. Byla to pro ni tenkrát horká chvilka, musela vejít do předváděcího salonu a uvést klienty. Kolena se jí klepala a hrozila, že se podlomí. Podařilo se jí dostat k prezentaci reklamy, když vešel pan Sweeny. Velmi ji tenkrát pochválil, zvýšil plat a zahrnul spoustou dalších povinností, které do té doby neměla. V jednu hodinu se měla konat schůzka s panem Mayerem, kvůli propagační akci jeho ryze přírodních kosmetických výrobků. Tak není divu, že Marion úplně vypadlo z hlavy, že se pro ni má stavit Thomas. Proto byla překvapená, když jí recepční zavolala. „Slečno Cordaileová, čeká tu na vás pan LeMarc. Prý máte dohodnutý oběd.” Marion se usmála a řekla. „Rebeco,vzkažte mu prosím, že do minutky jsem dole.” Rychle se upravila. Uhladila si kostým. Upravila si vlasy stažené do drdolu. Sjela výtahem do recepce. Nepoznala ho hned. V tom obleku vypadal úplně jinak. Zamířila přímo k němu. „Ahoj,“ zeširoka se usmál „vypadáš nádherně.”složil jí poklonu. „Ahoj, děkuju. Ty taky.” Smála se. „Můžeme vyrazit?” Zeptal se. „Můžeme.“kývla „Zamluvila jsem stůl v jedné velmi dobré restauraci. Navíc to není daleko.”Byla ráda, že se jí ve výtahu podařilo dovolat Michaelovi a poprosit ho o stůl. Thomas ji chytil kolem pasu a vydali se do restaurace. Jídlo bylo vynikající, Thomas stejně jako včera okouzlující a vtipný. Probrali spolu, vše kolem reklamy na jeho nově otevíraný obchod. Věděl, přesně co chce. Jediné, co teď musela Marion udělat, bylo, dát to grafickému týmu a bude hotovo. Byl to velmi náročný den. Přestože byla hrozně strhaná z práce, zašla si s Thomasem na večeři. Díky tomu se zas cítila skvěle. Vlastně s ním trávila všechen svůj volný čas. A za pouhé dva týdny měla pocit, že ho zná od jakživa. Téměř každý den ji zval na oběd. Každý večer spolu chodili na večeři. Thomas ji pak vždycky doprovázel domů. Vždy ji letmo políbil na dobrou noc a odešel. V pátek si po večeři si zašli do klubu. Měli už trošku upito a tak byla cesta k Marioninu bytu veselá. Marion už se dlouho nechovala takhle rozpustile. A přestože věděla, že by to neměla dělat, tak ho před domem pozvala nahoru do svého bytu: „Nechceš jít ke mně na skleničku?” Thomas se na ni pousmál: „Tohle pozvání se nedá odmítnout.” Konečně byli v bytě. Thomas zabouchl dveře. Galantně pomohl Marion z kabátu. Chystala se jít rozsvítit v obývacím pokoji, když si ji přitáhl k sobě. Zprvu něžně, později vášnivě ji začal líbat. To bylo přesně to, co Marion chtěla. Začala mu rozepínat košili. Kvůli rozechvění to trvalo maličko déle a tak sám pomohl. Když ji měl konečně rozepnutou, vzal Marion do náruče a zeptal se jí: „Kde máš ložnici?” „Za rohem.” Odpověděla zadýchaně. Pomohla mu otevřít dveře. Položil ji na postel. Pomalu ji začal svlékat. Při tom ji stále hladil po celém těle. Dotkl se jejích prsů. Rozepnul jí podprsenku a nechal spadnout její ňadro do své ruky. Potěžkal ho a sklonil k němu hlavu. Vzal její bradavku jemně do úst a začal ji laskat jazykem. Marion to nevydržela. Hlasitě vzdychla. Opětovala jeho doteky. Druhou rukou jí něžně postupoval po břiše až se dostal ke stehnům. Roztáhl je a vklouzl mezi ně tělem. Cítila, jak do ní pronikl a něžně si ji bral. … Marion se ráno probudila. Cítila se krásně unavená. Nemohla uvěřit tomu, že se spolu opravdu vyspali. Měla pocit, že je v pohádce. Pak začala malinko pochybovat. Už jednou se přeci spálila. „Dobré ráno,” vyrušil ji z přemýšlení a tak všechny ty špatné myšlenky okamžitě zapudila. „Dobré.” Usmála se na něj. Posadila se na posteli. Naklonil se k ní, aby jí mohl políbit. „Musím jít do práce.“ Řekl po té, co ji políbil. „Ale na oběd jsem zase tvůj.” Řekl, protože se ho snažila stáhnout zpátky do postele. „Taky budu muset jít. Obávám se, že na oběd spolu dneska nepůjdeme. Dohodla jsem se z Emily.” „Dobře, tak večer. Běžím.” Nenechal se odbít. Rozloučil se. … „Máte vybráno?” Zeptal se zdvořile číšník. „Ano.”Odpověděla Emily a nadiktovala i Marioninu objednávku. Znaly se už opravdu dlouho a Emily věděla, co si Marion dá. Ostatně si téměř vždycky dala ravioly. „Hned vám je přinesu, dámy.”usmál se číšník a mírně se uklonil. Marion se dlouze napila své kávy. „Tolik kafe?“ zeptala se Emily a po chvilce dodala: „Že, ty jsi v noci nespala?“ dál už jen zvědavě sledovala, jak Marion pomalu pokládá šálek. Než však Marion stačila promluvit, číšník přinesl jídlo. Marion se do něj chtěla hned pustit, aby mohla svou odpověď oddálit. Emily ji však nenechala. Do rukou vzala oba příbory, aby konečně donutila Marion mluvit: „Tak už mi konečně řekni, co mezi tebou a Thomem je. Jsem zvědavá, jak stará bába.” „Vyspali jsme se spolu.” Řekla jen Marion s pohledem upřeným na talíř. Emily tohle prohlášení opravdu překvapilo. „Teda! To je novina! Kdy?” „Včera, jak mě doprovázel domů.” „A?” „Bylo to… no … hezký.” Emily věděla, že víc už z ní nevytáhne. Přestože by ráda slyšela víc. Marion se nikdy nedělila o pikantnosti ze svého života. … Večer se s Thomasem sešli u ní v bytě. V plánu byla večeře, které se nakonec skoro nedotkli. Po té, co se pomilovali jen tak leželi v objetí a povídali si. „Musím se na pár dní vrátit domů.“ Vypadlo najednou z Thomase. „V obchodě jsou nějaké problémy. Potom se za tebou vrátím.” Dodal trochu sklíčeně. „To znamená, že se mnou nepůjdeš na ten páteční raut.” Nikdy dřív jí nevadilo, že je singl, ale tentokrát nechtěla jít sama ani netušila proč. „Vím, ale je to důležité. Nejel bych, kdybych nemusel.”Bylo na něm vidět, že ho to opravdu mrzí. „Dobrá, tentokrát ti to projde.” Zlehčila situaci smíchem. Nechtěla, aby se kvůli tomu cítil špatně. Dny utíkaly jako voda. Thomas se jí od úterý neozval, asi měl co dělat s řešením problémů s obchodem. Stále ho omlouvala, přestože ji napadali i jiné důvody, proč by se jí neozýval. Na počátku týdne se na ten zítřejší raut opravdu těšila. Koupila si totiž nové šaty a to jen kvůli Thomasovi. Těšila se na jeho reakci, až jí v nich uvidí. Když jí řekl, že odjíždí, tak se těšit přestala. Když přišla z práce domů a uviděla na dveřích pověšené šaty, tak si uvědomila, že se těší jak malá školačka, až se v nich ukáže. Po té si pustila na záznamníku vzkazy. Byl tam jeden od Thomase. Omlouval se, že se neozval dříve a že přijede až příští týden. Také dodal, že na ni myslí. Hned se cítila lépe. Další vzkaz byl od Emily, která jí radila, ať si na noc vlasy vyfouká a že má jít spát brzy, aby jí to zítra opravdu slušelo. Po vyslechnutí tohoto vzkazu se Marion musela ze srdce zasmát. Emily se občas chovala spíš jako matka, než jako kamarádka.