Nesnášim tyhle situace!

Měl bych si dát další dávku, nebo ne? Strašně mě svědí v uchu, ale když se tam chci malíčkem poškrábat, tak mám pocit, že se můj prst změní velkýho tlustýho červa, zaleze mi přímo do mozku a tam se živí šedou kůrou. Já potřebuju šedou kůru! Asi si ještě jednu střelim. Tyvole! Kde mám stříkačku? Dyť byla pod postelí! Já se z toho hnusu zbláznim, po zdech furt leze nějaká havěť, v každým rohu místnosti pavučina, ze který na mě civí pavouk tim svým mnohookem. Zajímalo by mě, co se honí pavoukovi v hlavě.

Pavouk: Hehe, ten zmrd tam dole už tady dlouho nebude. Jeho životní plamen už skoro nesvítí a na mě čeká 6 litrů lidský krve. Hehe. A jestli si ty tam v tom protějším rohu na tý svý trapně zmáklý pavučině myslíš, že z toho něco budeš mít, tak seš na omylu. Všechno to vypiju a pak budu tak velkej a silnej, že se mi každej bude bát jenom podívat do mnohoočí. Jo, jsem zvrhlej pavoučí bastard, jsem zvrhlej pavoučí bastard.

Já se z toho pavouka zbláznim. Proč tak čumí!? Aaargh! Kde je ta stříkačka! Potřebuju jí! Božskou manu do žil, abych mohl ještě chvíli unikat pekelnýmu ohni.

Stříkačka: Kurva kde to jsem?!  Je tady tma.  Kde je ten můj chlap?!  Potřebuju si nutně  zapíchat, nebo se zcvoknu! Aaaargh!

Sakra, kde může bejt?! Je mi nějak divně,  lehnu si, a zkusim na chvilku usnout, třeba to přejde,  pak budu mít čistou palici a vzpomenu si, kam jsem to svinstvo dal…Co to? Kurva! Pod oknem někdo leží…..A je mrtvej!!! Co dělá mrtvej chlap v mým pokoji?! A je to vůbec můj pokoj? Motá se mi palice, vůbec si nevzpomínám, jak jsem se sem vlastně dostal!

Mrtvej chlap: Hmmm. Představoval jsem si to tedy jinak, abych pravdu řekl…hle, světlo. Tak to bude asi nebeská brána, celý život jsem sloužil církvi, zasvětil jsem život bohu a teď mě konečně čeká zasloužené ovoce. Ooo, někdo se ke mně blíží, to bude svatý Petr. „Zdravím tě, Petře.“ „Hele, tak za prvý mi netykej, nevzpomínám si, že bysme se někdy předtim viděli, a za druhý se votoč a upaluj na druhou stranu“ Ale…“ „Moc se nediv, tady už je to skoro 2000 let zavřený. Vod tý doby, co ste tam dole ukřižovali šéfovo kluka, to tady stojí za hovno. Starej se na vás nasral,  jel si užívat do druhý dimenze s děvkama, začal šňupat koks, poslouchat disko a eště se nevrátil, takže sem nikoho nepouštim radši. Navíc si myslim, že by se ti tam teď moc nelíbilo,  Sodma a Gomora hadr hele. V pekle je líp.“ Proboha, takže jsem vlastně svůj život promarnil? Tak já se na to můžu vysrat viď, hele pust mě tam, Péťo, a neser.“ „A hele jak se nám pan velkej duchovní vybarvil, no ,myslim že tobě se tam zmrde bude líbit.“

Přestává mi to myslet. Začíná mě pálit celý tělo. Tyvole já snad hořim! Já hořim! Počkej, počkej, co ten chlap. Proč je oblečenej jako nějakej kněz? To mi neříkej, že jsem se octnul v pedofilním brlohu kněze na cracku. Oušit, co když přijdou poldové! Ne, počkej, to je dobrý, vypadám dost mladě, takže bych to mohl uhrát na to, že mě zdrogoval a pak mě chtěl zneužít. Jo, to by šlo….až na to, že furt hořim!!! Aaargh! JÁ CHCI SVOJÍ STŔÍKAČKU! Ta mě uhasí! A ten pavouk se mi směje, a ty hnusný fialový brouci na zdech se mi vůbec nelíbí!

Hnusný fialový brouci: Hihihi. Jsme hnusný a fialový. Sežerem ti tvůj mozek, jsme totiž jeho výplod. Hihihihi.

Možná jsou jenom můj výplod. Já nevim. Mám strach že shořim. Počkej, jak to dělali v těch filmech, lehnuli si na zem a váleli se. Jo. Aaaaaaa, bože, pomoc!

Bůh: Ach. Jak jsem se sem vůbec dostal. Měl jsem svojí planetu, měl jsem všechno, lidi mě měli rádi, většina teda. Já měl rád je. Byl jsem celebrita, byl jsem slavnější než Johny Depp. A pak… achjo. Teď mám akorát flašku whiskey v ruce, dvě úplně sjetý polomrtvý děvky v posteli a dlužim nájem za 358 let. Život je svině. Zvlášť když je člověk nesmrtelnej. Zajímalo by mě, jak se má lucifer, jestli mu ten jeho job furt funguje. Když se podívám zpětně, tak to byl dobrej nápad s tim jeho podnikem. Peklo, hmmm, a já debil mu to nedovolil, teď je slavnější než já. Točí o něm i slušný filmy. Mě mají rádi akorát ty pošahaný a zakomplexovaný lidi. A nejvíc mě uctívaji pedofilové. Je to hnus. Ale timhle přemejšlením nic nevyřešim. Dám si ještě lajnu a pak s tim zkusim něco udělat.

Dobrý, vypadá to, že jsem se uhasil. Možná až moc. Je tady fakt zima. Rychle do postele. Zavrtat se pod deku a pořádně se zahřát. Tááák. …………………………………………….To vůbec nepomáhá. Ježiš to je kosa! Rychle k topení. Aaaahhhh. Jo to je lepší……………………………Hele něco se tady pálí. Aaaaa to jsem já! Aaauuu. Neee. Moje šedivá povadlá kůže na pravý ruce je seškvařená na uhel! To je hnus! Tak jo, je čas najít tu injekci. Takhle to nejde. Horko, zima, horko, zima, brouci, pavouci. Aaaaa. Ale počkat, když to vydržim, tak bych mohl bejt čistej. Dyť ten týpek v Trainspottingu to taky zvládl, ne? Nebo ty děcka ze stanice Zoo. Tak jo. Mohl bych tuhle situaci využít k začátku novýho života. Takže do postele a zkusit spát, bude to krutý, ale zvládnu to, určitě.

Satan: Hahahaaa. On si vážně myslí, že to zvládne. Proč to ty lidi dělaji? Proč? Stejně všichni skončí v mým podniku. Nebe je zavřený, ale to on neví. Hahahaa. Proč by teda ale chtěl bejt čistej a žít slušnej život? Vždyť takhle je to prdel, ne? Stejně je lidskej život tak strašně krátkej, že ani nemá cenu ho brát nijak vážně. Proč se teda neodkurvit hned ze začátku, proč čekat na stáří, proč si dávat nějaký cíle, proč se snažit něčeho dosáhnout, proč zakládat rodiny, proč si kupovat věci, proč chodit na procházky, proč chodit mezi lidi, proč? Protože lidi mají nutkání po sobě něco zanechat, otisk, stopu v čase, aby se na ně nezapomnělo, odkazy dalším generacím tomu říkaji. Ach ti umělci. Nemám tyhle lidi rád. Mám rád lidi, co prosviští životem a myslí jenom na sebe, jenom na to jak si co nejvíc užít, rebely bez příčiny. Takový lidi mají lehkej život a mají to lehčí i po něm. Protože nemyslí na to, co bylo a bude, ale na to co je teď, všechno ostatní je jim jedno. Ale na druhou stranu, co já o tom vim, nejsem člověk, nevim co se jim honí v těch jejich malých bezvýznamných hlavách. Mám moc práce na to, abych se tady zabejval těmahle maličkostmi. Jsou to jenom lidi. Kdysi to šlo to i bez nich, ale šéf chtěl nějaký domácí mazlíčky. Pche. No, držim hubu, ty mazlíci mě teď živí.

Sakra nemůžu usnout,  všechno mě bol…….aaaa hele, co to tam je. Ze skříně něco kouk….yessss! Jehla! Paráda. Tak tu odvykačku nechám na pak, ještě si dám poslední dávku. A pak na to seru.