Neznámá

Seděl jsem se svou chmurou u jezera

rozložen ve své lidskosti

v tom cosi zasyčelo, něco o plodnosti

začínám už psát , tečka , čárka a mezera.

Paprsek měsíční snesl se k vodě

dotekem hladiny rozehnal mlhu

zahoukala sova cosi o svobodě

 pramice dorazila k břehu.

Postava stojící na vratké lodi

nouhou chmátrá po pevnině

bojí se že strach jí z pramice shodí

rozráží šero, už jsem v polovině.

Na břehu stojí žena v černém hávu,

pro její krásu jááá dal bych svou hlavu

vloženou na špalek kata

je štěstí, že se ten pacholek fláká.

Křiknutím do tmy, navázat kontakt

odpověď ¨jsem dostal

no teď můžu sní nezávazně plkat

letmý pohled vášně jsem poslal.

Přitulen k jejím slovům

harmonie, melodie a souhra

přitulen k jejím tónům

musí být má, nebude prohra.

Doteky prstů na hebké kůži

proložit slovem, o krásné růži

zvlhčiti rty vyprahlé od samoty

opít se vášní do němoty.

Propletenci v dívoké bouři

pohyby nahých těl

po věčnosti všichni touží

znovu tu bouři prožít bych chtěl

Kouhoutí kokrhání,

slunce má spěch

kol mě je to k nepoznání

konec, co víc bych  vám řek.