Divíš se

Divíš se bělobě na mé kůži.
 Chceš poznat mě víc.
Miluješ průzračnost myšlenek mých.
 Chceš obejmout mě čím dál tím víc,
Obdivuješ přímočarost, jenž poskytuji Ti.
 A Ty jsi šťastný.

Mění se doba,
 mění se zvyky.

A Ty se divíš černotě v mé duši.
 Už nechceš mě znát.
Nesnášíš kal, to on zničil myšlenky mé.
 Už nemá cenu držet mě u sebe.
Podivuješ se, když žačla jsem Ti lhát.
 Chce se Ti plakat,
  však nenacházíš sílu,
   ani odvahu, ani vhodný okamžik.

(Už dávno nejsem to já.)