Zahrada divů

 

Zahrada divů

A nastal ten okamžik, ve kterém básník, už necítí nic…

 

A nastal onen okamžik, ve kterém básník, už necítí nic a jen...

Poslouchá akordy svých oblíbených klavírů a přehrává si v hlavě atmosféru,

jaké to bylo, když ještě cítil v srdci lávu a když vychutnal si ranní kávu.

 

Uvědomil si, že už si nějakou dobu načrtá svůj nekonečný deník,

a škrábe se po papírech příběhy ven,

čmrká a čmáře, verši věční a brečí smrště potu z pera básník.

 

Už necítí okamžik a přes plot se skáče…

 

Ženy v dnešní době a ne jen ony, nemají rády poezii,

tu trochu přirozeného šarmu,

tu trochu pěny na koleni a přivonět si k levanduli…

 

Psaní není jen o romantice a růžích v zahradě,

o bolestech a křečích v prstech,

Amorovi šípy mohou zůstat nevystřeleny v záloze,

rád se procházím bose po kožešinách po vaně.

 

Za plotem na okamžik cítí básník vášně…

 

 

 

Přenesl se do zahrady divů, ve které sedá na lavičku,

z pravé náprsní kapsy od kabátu, vytáhne krabičku cigaret,

jednu si zapálí a spokojeně si dá nožku přes nožičku.

 

Škoda, že kolem něj nic není, teda aspoň normálního,

to by to asi popsal a byl z toho příběh, básnička,

ale kolem něj v zahradě divů je jen létající mrkvička,

a slon, který neváží tunu,

básník dokouřil cigaretu a prohodil si přitom nohu.

 

Ze země začala stoupat pára nebo mlha a najednou vše rozbřesklo,

básník se pousmál a po lásce se mu zastesklo,

avšak, ve fantazii není náplň s barvami a štětcem co padne mu do dlaní,

básník namíchá odstín dobré nálady a trochu pestrého sexu v červnu,

na divů plném plátně v zahradě si maluje, co ho nadchne,

páva s křídly na prsou a potom vtiskne do lavičky milenecké rytí krou,

vybarvují se mu vůně po souloži,

jemné vibrace po orgasmu v konečcích prstou.

---