Něco málo metaforám

 

Napíši slovo tác,

ale ve skutečnosti,

má tác jiný tvar,

ale já mám také tác,

s čar tác.

 

Metafora má zvuk,

máme stejný zvuk,

Čtu zvuk?

Zvuk!

Ticho má zvuk významu,

slyšíš šumět tichomoří,

moří mokrou mokří mokrostí,

malířova dlaň s utlou pěstí,

štětcem věte větám ,

né-li mořím, modrým vlnám.

 

 

Něco málo metaforám.

Já k nim věčně něco mám.

 

Opovrhování povrchu,

chuchvalec chutí,

cha cha,

Šerlot chmíří,

Šafrán v bolu ztratil kord,

Lord co nejvíce moch

rychle pnul,

meč vplul,

krev zbyla na zemi.

 

Slyšíš srdce své,

mrtvá metafora,

jako fiala narcisem,

světlo dělá sochu stínem,

odlepuji věčné,

odlepuji písmeno mé.

 

 

Něco málo metaforám.

Já

k nim,

něco mám.

 

Slovo ,,vzniká“ má své hranice,

lempl v lemu,

panika zaníká jemu,

obdařen procházkovou holí,

kvílí své kloubí,

v kolení rozložený v postelí,

zcela nahý,

celý v nešatí,

bez šatu,

Šarlotovému aromatu,

kočičím příběhem matu,

v tomhle běhu,

v něhu bolest,

Óóó´,

oči v lampě svítí,

lidi v kvítí voní nos,

smrdící štos glos,

zabalím obraz do plátna,

už není,

už nesvítí,

není jiný?

Slaňuji dolů,

víčka,

ulétám do peřin,

věřím a uléhám,

ležím-běžím.

 

Něco málo metaforám.

Kříčím: ,, Jsem tak sám.“

 

Popisuji chaos,

A zapomínám,

Nad možností smyslu,

Zmatek vzpomínám,

To co píši,

Čtu jako čtenář,

Vrah,

Lhář,

Čas mař.

 

Píši dotyky písmen,

píši dotyky písmem,

jsem toho hoden,

voďen nad údiv ránem,

viďen s šedým davem,

osvobozen z něj ,

v procházce s pávem,

nad ránem váben,

sny,

lemem válet.

 

Něco málo k metaforám.

---