Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bandita, který musel umřít

25. 04. 2011
0
0
442
Autor
Juraj Ráj

 

Bandita, který musel umřít

 

   ,,Milujme a  prosme o odpuštění, jelikož splácíme dluh, který nemůžeme nikdy zplatit. Netrpělivě čekáme, až dostaneme uznání od bližního svého. Masky, které jsou nervózní, když figurýny mluví. Masturbujeme v představách o lepším světě kolem nás. Tajně si drolíme každodenní deprese pod polštář a svá nahá těla přikrýváme pod nitě z těch, z nichž už dávno máme jen obraz s rámem vzpomínek. Hašteření, cupitání, úleky a zapomínání mnohé bylo zodpovězeno a otázek stále přibývá. Bojíme se stáří, ale v mládí chceme být už velcí, dospělí, mít zodpovědnost. Vnímat v rukou velkou kouzelnou hůl a třeba i s ní rozmáznout měsíc, který si vesele svítí," řekne si bandita pro sebe. 

 

Potáhne si velice dlouze z cigarety a odhodí ji. Rozeběhne se směrem k nočnímu baru, rozkopne dveře, neurvale vtrhne dovnitř, vytáhne z kabátu pistoli. Přes celý lokál zařve, že ženy mohou jít pryč, ty ve velkém chaosu a s velikým řevem utíkají pryč. Mezitím, přešel k baru za hospodským, přiložil mu k hlavě hlaveň své černé berety, podíval se mu naposledy do očí i do očí těch, kteří čekají na jistou popravu. Prásk, prásk. Hospodského mozek se rozpráskl a ztéká po vítrýně s vinnými lahvemi. Všichni náhle strnuli v úleku, co s nimi bude. Bandita se přehoupne na barovou desku a mrlmlá si cosi pod vousem skoro to vypadá jako by zapomněl , že je tam kde je. Jeho pohled se proměnil v dětský nevinný výraz a začne plakat. Mezitím se hostů zmocnili pocity úlevy možná si i jeden malý venkovan na chvíli pomyslil, že jsou osvobozeni a že svědomí zvítězilo nad pácháním krvavého řetězce. Muži stékájí kapky potu přes chuchvalce porostů zla, a aniž by se nějak zneklidňoval začal si hravě pohupovat nohama a melancholicky pískat. ,,Je to blázen!,, říká si svalnatý hromotluk v duchu. Ještě jednou se rozhlédne a učiní, jak učinit má. Odplata je moje, odplata je moje ... ! Paranoidně huláká kolem sebe a pevně stiskne dlaň, ve které má pistoli. Lidé neví, co mají dělat, a tak začínají velice panikařit. Seskakuje na zem, už slyší zvuky přijíždějících sirén. Vezme si z baru ňějakou láhev, otevře ji napije se a zastřelí se. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru