Nad rámec dotyků v malbě

Nad rámec dotyků v malbě

Horko , chlad a tepot srdce, články ruční kostry mačkající písmena na klávesnici. Strojové uvažování nad slovy ve větě. Po popravě si nasadil hlavu a šel do parku. ,,Tady tohle a támhle to definuji jako umělecké dílo.“ Dětský kočárek a aportující pes. Podsouvá se mi to , že nejsem z téhle planety. Ustálit karmu prý. Fender piano a tlak v hlavě. Udělat kompromis mezi společností a vlastní duší. Hodný kliďas a přitom vyrovnaný frajírek. Chtělo by to více altánků s kulatou zdí. Raději nemiluj me v mládí. V tom parku vzhlédl jsem v jedné slečně krásné v obličeji létající delfíny nad skálou nevěry. Vždycky to dopadné tím čím to začne. Následující pohled odvrací pohled z její tváře. Houpající se obličej proplouvá zelenou. V pravé paži cukající kost, která se dře o kostní dřeň v kloubu. Přišel domů, zabouchl dveře a připravil si bílou lajnu, kterou vysál ze včerejšího rozpracovaného obrazu. Pár mžitek a chvilkové propadání se do prostoru. Náhle se ocitl v kuchyni a potácí se jako člověk, který nemuže splácet alimenty. Máchne rukou po dóze s vínem a asi půlku vylije na zem. Uklidní se a po krůčcích se vrací zpátky do rozvlněného obyváku. Zmatek a třes v prstech mu napovídají, že musí vnímat plochu. Odfoukne zbytky bílé z plátna a narovná obraz o zeď. Paletou z parketu obejme si brečící dláň. Interpretace barev s lidským hmatem vyvolává na plátně propadlé rašeniliště múz. Jako Aladin vylétá ze své lampy,tak právě teď vylétá kralovná Múz z bílého plátna. Pomalu začíná mluvit na postavu před ní. Ledovým hlasem s ozvěnou šeptá na samotného v místnosti, ať jde s ním. A't jde s ním. At' jde s ním. Vezme muže za ruku a vtáhne ho do plátna. Zvuky činelů jsou prolnuty s tím co se mu odráží v očích. Slyší zrcadlení saxofónových ploch v ranní krajině. Kolem něho opar a stojí na ledě. Rozhlédne se po Múze, ale už kolem něho není. Nemá tělo přesouvá se jako myšlenka od mozku do mozku. 

Aktuální stav děje....  

Jeho přítomné bytí           a   paměť, kterou ztratil. Slovně nezachytitelné chemické procesy v mysli. Holčička s kočárkem háže suchý balón do vody. Je mokrý. Je celý obalený mokrem a kutálí se po hladině dál od břehu. Kutálí se po zdi v altánku. Zdi začínají pozvolna  vlhnout a barva po nich začíná téct směrem dolů. Na podlaze vzniká skrvna s pestrou louží. Námitka gravitace a pár serfujících katů. Ty vlny se svévolně vlévají do pocitu a přinášejí první náznaky tvaru. V mžitce vyobrazená socha nepojmutelných křivek. Otisk na papírové myšlence se dal do pohybu. Pokapal podlahu červeným vínem a jde do rozvlněného pokoje se zalátkovaným oknem na kreslení. Mezitím za sebou zavře dveře od kuchyně. Mezitím se stavila víla a zelená. Mezitím spadl bílí prach z plátna...                                           Mezi ním a Vámi.