NUDA

NUDA

Nevím co mám dělat. Nic mě nebaví. Někdy mě něco napadne, ale za nic to nestojí. Nikdo se se mnou nebaví, když sedím sám. Sám u stolu s popelníkem tichým je mi společníkem. A že se jich vystřídá, kouřím dvacet a někdy co to dá. Jen, tak sedím a hledím do zdi. Všiml jsem si jedné paní u stolku je nervozní kroutí se a voní. Kdo se dívá pozorně všimne si, že její partner se opět pozdí.

 Někdy si dám klobásku jindy sleduju dění hladový ve skrytu duše doufám, že to mé břicho v knihovně nikomu nepoví. Když je venku pěkně a svítí sluneční klid, tak vyrážím na lavičku k Rudolfinu. U vody je to dobré zvláště, když nemáte co na práci. Pozorovat plaché ptactvo, okukovat kulturní bohatství. Jsem tak trochu nevrlý pokud mne jen tak někdo osloví. Neslyším v múze, když mluvíte. Lidé chodí sem tam a nudí se. Chce to zálibu, hobby, chcete- li slitování. Vždyť se všichni známe po chvíli je diář opět prázdný. Z nudy udělám zločin na druhých. Zabiji kolemjdoucího pohledem. On mě, ale nevnímá, jelikož pražský hrad fotoaparátem snímá. No a co je mi to jedno! Jdu si koupit něco k pití za rohem je trafika. V tabáku je pěkná slečna. ,,Slečno, dám si hopíka¨. Putuji opět tam odkud ,však vy víte... Do nudy a komnat Mánesovi výše. Vezmu si krabičku cigaret a začnu houpat nohou. Vysvobození prosím! Pomoc! Nekřičím a nepláči nejsem malé dítě. Snad někoho potkám nebo on potká mě. Dívaje se na hodinky, kdy to konečně příjde. Příjde? Nepříjde? Co vlastně na tom záleží kamarádi, přátelé za ztroskotanci nechodí. Souložim, už řádku let s volným dnem. Říkám si co tady k sakru dělám a co jsem? Táhnu k čertu nabubřelý plán. Je mi totiž jasné, že tou nudou se uklovám.