Na výletě za hastrmanem

Dovolená na Břestku se nám krátí a ještě toho chceme tolik stihnout. Dnes máme naplánovaný výlet do blízkého okolí, hlavně do mé rodné vesničky "střediskové". Vyjíždíme hned po ránu. Nejdříve se zastavíme na kraji vesnice na hřbitově, kde s vděčností a láskou vzpomenu svých předků. Markétka si zatím s dědečkem prohlíží zajímavý náhrobek muže s pluhem s názvem "Poslední brázda". Dědeček mně pak říká, že jí musel vysvětlovat co je pluh, brázda, nebo i ten pán, co ho tlačí. Smutek sluncem prozářeného místa Markétka nevnímá. Uvědomuji si, že je tam poprvé a tak raději odjíždíme.

Jdeme se raději podívat na starý mlýn, jehož romantické okolí mne vždycky vábilo. Před vjezdem do mlýna byl rybník, zvaný náhon, jehož voda roztáčela mlýnské kolo. Byl to velký zásobník vody a v každém rohu se v něm jako v zrcadle shlížely velké smuteční vrby. Jejich jemné proutky sahaly až k vodě. Pan otec, tak se říkalo mlynáři, byl jistě romantik. V prostoru kolem vody rostly nejrůznější kvetoucí keře a několik vzrostlých stromů hlohu. Každý kvetl jinou barvou, bíle, růžově i rudě. Celý prostor chránil drátěný plot, který ale nebránil pohledům zvenčí. Vzadu, za mlýnem dosud stojí dva obrovské kaštany a mezi nimi kamenný kříž. Na jeho širokém podstavci ve stínu kaštanů odpočívali lidé, vracející se z polí a večer se tam scházeli zamilovaní. Dnes už mlýn nemele. V prázdném náhonu jsme viděli zeleninové záhony. Staré vrby ještě stály kolem a protože jejich "zrcadlo" vyschlo, neviděly, jak se i ony mění. Jen krásný kout s kaštany za mlýnem zůstal stejný. Markétku upoutal hlavně "zeleninový" rybník a když jsem jí vyprávěla, že tam bydlel hastrman a jeho hastrmanské děti Venca a Haraťulka, měla nekonečné otázky, kam se odstěhovali a jestli lovili i dušičky.

Vzpomínala jsem, jak milovali tyto pohádky naši synové. Sotva jsme se doma sešli k večeři, už mně hlásili, že šli kolem kaluže a tam na ně vykoukl vodník Harata a říkal, že maminka má zase nové pohádky. Ráda jsem je pro ně vymýšlela, ale to už je dáávno. Nečekali jsme tolik Markétčina zájmu o starý mlýn a tak se nějak rychle dostavilo poledne. . Zajedeme do malé, ale příjemné a čisté hospůdky na oběd. Markétka někdy dost zlobí s jídlem, ale dnes přemýšlí o dojmech, hlavně těch "hastrmanských". Snědla celý oběd bez protestů a byla pochválena. Za odměnu jsme si zašli ještě na zmrzlinu a už byl čas vrátit se na chatu.

Doufala jsem, že Markétka zapomene na slíbenou pohádku.

Nezapomněla.