Propast

Stojím sám nad propastí temnou. Slunce mi chybí a tváře mi blednou. Vánek cítit a bdít. Nic nevnímat a žít. Dolů zírám, žal mě svírá. Stojím sám nad propastí temnou, chvíli zní tam a za chvíli zas zhebnou. Ozvěny němé, ozvěny letmé, nad propastí jednou. Zmírám. Rychle se stmívá. Slunce mi chybí. Sluníčko. Sám. Stačí krok, nikdo mě nezachytí. Zbytečný. Tam jednou, nad propastí temnou. Žal mě svírá a všichni jen blednou. V dáli zní se souhlasem vděčným. Zbytečný, zapomenutý, sám nad propastí bezednou. Vidím vpřed, nic tam není. Všude tma a ja jsem sám. Sám nad propastí temnou. Oči bledé, úsměv smělí. Pak krok.