Ve vaně s Afrodité..

 

Ve vaně s Afrodité...

 

 Kouřím, bohyně řecké Afrodité obehnal kouř,

kouř, který jsem vyhnal z úst mých, na ni,

obejmut nad pohledem její svatozáře,

erekčňě plít, zastávat hrdý badatelský post.

 

Poslechnut vše nad čím píši,

jsem                 Váš děda písmovzpomínek,

vznešen pěji sonátu hrdých,

napnut v těl svým,

zapáliti cigaretu si želím,

svým chtíčem pěji.

 

Každý spisovatel má svou sochu, kterou hladí slovy. Obejme ji a píše. Krásná mistrovská sdělení, která hladí čtenářovo čtení.

Starým slovem rozchvěl zemi, kterým píše. Laškuje s ostatními, kteří jdou. Diskutuje, debatuje a brebtá… Lemuji a šmirgluji barvu sochy.

Podélnými lemi , křivky pohledy. Hrdými lvi a lvím z klína stín. Mnohokrát přicházím, avšak málokdy jsem sám. 

Co si budeme povídat, Afrodité?

Upřena pohledem svým,

vaním rozkoš, sochy mluví ,

zbřednutím voním.

 

směšné lázně v hávu,

přikrývkou bílou se přikrývá,

do vody vstoupení po schodech,

jsem nahý a umytý v zámeckém pokoji. Přilévám vodu do vany. Mé tělo mizí. Pračka nahoře  práškem. Pěny na stěnách plní. 

Klavírním tónem rozednít cit. Naslouchat jen. Vnímat je. Kreslit je čtením. Šepoty zní dokonale. Slepím pozpátku šeptají. Mluví skrze díla. 

Kohokoliv sníí,

snem se snít,

samotou snít,

sám o sobě   osobě

 

utvrz

v sobě

mít klid

 

klid není v dílech, ale ve člověku. Praská To a pění. Hučí v hale o stěny mořské se vlní , vlny.    Vedle mne holčička, kterou učím skákat do těch vln. Je to ve snu, ale vím, že kdyby neskočila, tak zemře. Odráří se o stěny hal a držím ruku ,,, skáči a se mnou snem. 

Nestojí, ale žije. Pase se na pasece, kdežto sen sec je snešen bohem z díla ven. 

 

Červeným vínem obklopen,

tajemné zvuky ženských jmen,

na porcelánu stékajiti jsem chtěl,

ve všem bílém jsem sen měl.

 

Nemohu psát dýl, než vím. Na co smysly? Cítit!! Málokdy, tak to mít. 

 

Instrumentník 

 

Archivník ve stavu.

Pohledník.

Snílek a lepič,    sní.

vinni  mlčí.

 

Sochy bděl 

nad úsvitem zář,

ve tváři  tvář

 

Nechtěl soš a odmítal sousoší. 

soulouží muž a žena s něma, 

souš žehná  voda jemná.

   

Z velmi starých zpěvníků si četl, předtím než šel spát.       Harmonie:,,,,,,,,,,,,Tělo na místě,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,ponoření s nádechemmmm

                                                                                                            ....ve vodách zápasí s mečem. ,,Je jich  moc!!!" pomyslí si

                                                                                                            ....šupinami se prodírat s mečem. ,,V kopuli klopit.." dumá

Všem co čtou    mečem

 

Začátky příběhů končí. Čitelně napsati citlivou a   žijící tkáň. V době, kdy většina spí, tak tvořit. Oblékám tě do bílého hávu. S polštářky nahoru ti ukazuji ukázováčkem: ,,Pojď za mnou."      Děsivé a žádoucí. 

                                                                                    Silné   a matoucí.

                                                                                    Přesvědčivé, ale hlučné,          Ztišit.

Venku, již je tma, avšak chlapec si přeje být v přítmí. Uzavřen, mírným pootevřením pro ventilaci kouře. Chlapec zcela nahý jest.

Ve vaně se přemáhá psát tyto řádky. 

Řádky řad.

                                                          Okrajově lepit čáry černou. ,,Snad být na konci světa a nikdy nebít." Uvnitř. 

Chtěl bych uvést úvod mého díla:

   Dílo vzpjato s dějem a autorskou vnitřní podstatou. Expresivní chaos tekoucí do barev děje. Sochy popisující stavy autora, které se třepou. Správně rozbouřené vlny unášejí loď. Loď. Plouží se po hladině v mlze a kolem klouzají dějem. 

 

---