V Olomouci 5. dubna 2010

V Olomouci 5. dubna 2010

Ahoj Kristy,

děkuji moc za tvůj dopis. Musím se přiznat, že už jsem trošku přestával doufat a začínal mít strach, že ti budu doživotně psát, aniž bych někdy dostal odpověď.

Víš, že noc před tím, než mi došlá tvá odpověď se mi o tobě zdálo. Vždycky se pak po takové noci probudím a mám trochu zvláštní pocit v podbřišku. Vlastně se tak trochu stydím sám před sebou samým, že nejsem schopen zapomenout a že si neumím zakázat všechny sny o tvé kráse, tvém úsměvu a vůbec o všem, co k tobě tak nezapomenutelně patří.

Víš co je ale vždycky nejhorší? Že když pak jdu znovu spát, strašně moc doufám, že se mi budeš zdát ještě jednou a třeba ještě krásnější, než si tě pamatuju.

Pročítám si tvůj dopis, znovu a znovu. Vzbuzuje ve mně strašně moc pocitů, které vlastně ani neumím popsat, neumím vysvětlit tu střídající se radost z toho, že jsi odpověděla s pocitem provinění, studu a přesto vše jakéhosi zadostiučinění.

Asi to neumím přesně vyjádřit, stydím se za některé poklesky z minulosti a jsem vděčný za každou vteřinu, kterou jsem strávil v objetí tvého těla. Ještě dodnes slyším, jak tikal budík v tvém pokoji na koleji a mívám občas pocit, že ten budík moc dobře věděl, že odměřuje chvíle pro mé štěstí a proto neustále někam jeho vteřinová ručička utíkala.

Myslíš, že bychom se mohli někdy vidět? Chtěl bych tě obejmout, říct, že jsi stále stejně krásná a že jsi pořád tou, na kterou nikdy nezapomenu a budu vědět, že i když to zní jen jako hloupý dětský vtip, je to poprvé, co to myslím vážně. Přál bych si tě slyšet, i kdybys měla říct, že jsi mi nikdy neodpustila, že mě nenávidíš… Alespoň bych pochopil, že je jednou pro vždy konec.

Víš, že jsi mi to nikdy neřekla? I když bych si to stokrát zasloužil slyšet.

No, možná už bych měl přejít k praktičtějším věcem. Zůstal jsem u vystudovaného povolání. Tedy pracuji jako učitel na jedné střední škole tady u nás v Olomouci. Naštěstí patřím mezi ty, u kterých se práce stala koníčkem, takže mě to baví a docela mi můj start pracovní kariery příjemně utíká.

A Lukáš, ten se má možná ještě líp. Dělá pro jednu větší mezinárodní společnost a dost často cestuje, teď zrovna je u protinožců v Austrálii. Mám tě od něj pozdravovat a prý ti mám říct, že se oženil s Jitkou (s tou se fakt oženil, poměrně v krátké době po škole).

Měj se krásně a moc doufám, že se brzy ozveš. A prosím napiš, jestli se můžeme vidět, moc bych si to přál.

Kristián

P.S. budu ti vděčný za každou informaci o tvém životě beze mne.