Tkání

Jsem ještě cítit zimou
ač z křížů mrazu, pole dávno sňali
je noc, to jizvy stínů dřímou
do rána my od prosince spali.

Zůstává posnídat večeři pro dva
do prstenu zasadit holubí oči
ze křídel kane mé peří, má tma
a ticho ani čas, není a nekončí.

To vítr bílý tělo mi bere
dlaně má lidí a tváře ze psa
na nebi šarlat snu a jaro staré
a zemi zabolí plamenů rosa.

Já pálil tě zimou, tak na něco ptal se
na cestu snad a po jménech hoře
tys ležela jak klasy, vlnila se
prameny vlasů tvých dotkly se moře.

Jedna z vln těly nám, ke břehům běží
ňadra máš z písku jež úsvitem plál
stopy mých rukou tě v náručí drží
v klíně ti utkaly, prsty mé šál.