Deník blázna

Takže......... právě dnes jsem se rozhodla zřídit si deník. Svůj vlastní deníček. Bože. Ženská po třicítce.

Už jako malá jsem si vždy ,když se mi něco přihodilo psala. Jen tak. O ničem a pro nikoho. Prostě se jen tak vypsat. A ted', po letech , už mám zas tu potřebu. A proč? Tak. Aby mi nehráblo. Prostě jen tak.

Ale vlastně ano, má to svůj důvod. Ta moje šílená zed'. Proti všemu a všem.

Takže...

1.1.můj milý deníčku.....

Byla jsem dnes u psycholožky. Fakt už nevím kudy kam. Už leta trvá moje noční můra a ted' se to vyhrotilo do extrému. Ted'. Poslední kapka. Můj drahý chot',nebo spíše majitel, protože tak to je, mě málem přizabil. Zabouchla jsem se v koupelně. Mám strach, hrozný strach.Má ve zvyku se vyvstekat doma. Né tam kde má a kde ho někdo naštval. Ale doma. Už je toho opravdu moc. A když už jsem byla rozhodnuta skočit z mostu, rozhodla jsem se vyhledat odborníka. Mám přece dceru. Musím fungovat. A ta představa kdo všechno by se o ní staral je tak šílená že to opravdu udělat nemůžu. To oporavdu nejde. Musím někam jít, s někým si rozumně promluvit. Ale neumím to. Neumím se jen tak někomu otevřít a vypovídat se, mám pocit jak když dělám něco špatného. Jako bych ze sebe měla dělat nějakou chudinku. Vždyt' je na světě přeci tolik zlého...

No, ale šla jsem. A?......a nic, přesně tohle jsem věděla když už mě dvě hodiny přemlouvala stále dokola opakovat,,ODPOUŠTÍM, ODPOUŠTÍM,......."dokud tomu nebudu věřit mě málem přivedlo k šílenství. Já přece nikomu odpustit nechci. Proč taky?!?!

Měl nějaké výčitky chlap který mě ve dvanácti znásilnil? Ten ksicht budu vidět až do smrti. Otce který do mě kopal jak do psa? Vláčel po zemi a ponižoval? Matka a její hysteráky a věčný vyhazování z domu? Nebo otci mé dcery? Nééé, to opravdu ne. Oni ničeho taky nikdy nelitovali, tak proč já, bych jim měla odpouštět. Nechci.......nikdy...........nikomu.....

Bože vspomínám na tolik věcí. To by ani ta psycholožka poslouchat nechtěla.