Prostorová logika

Jak by obloha nade mnou vypadala, když by jsi zhasla všechna městská světla, lampy na noční vsi, co by věděl rozumbrada a co naši rodiče stárnoucí, jak by obloha nad námi vypadala? Měsíc halí oblak, nezbylo nic, než myslet na to, co máš za sebou. To vpředu a hned je už teď pravda. Že je smrt a že je i láska. Tělo potažené vazy, nás táhnou na dvě strany! Co by z oblohy nad mou hlavou zbylo, co ze světel, co bych viděl, neviděl? Co věděl bych, že ještě mám? Věci, lidi, okna, dveře, zázraky jako brnění. Láska která hřeje, období, zvláštní schopnost člověka. Bez Boha, kde není odpovědí. Výchova a radost tu jsou: nové země, město, obloha! Jen vítr vanul a v dvoře stočil se. Střepy, někde váza nebo džbán rozbil se. Úlek místo zpráv.