Petra

Myšlenka plyne po stole,

zítra snít o ní budu ve škole.

Celý víkend jsem s ní byl,

rad bych ji teď políbil.

Tvář vidím před sebou stále,

ale je již prázdno v tomhle sále.

Srdce, stesk, jen ten tam zbyl,

stýská se mi po ni jak nikdy.

Ach co je to za cit? :´-(

 Avšak nevěš hlavu,

zvedni vzhůru,

tahle báseň neznamená žádnou smůlu,

za okny černá tma je,

moje osamělost rychle taje.

S touhou mít tě víc a víc,

zas poletíme na měsíc.