dnes

Teplý den, plný šeptavého, opatrného deště. přišel domů, půl láhve jabčáku už čekalo. zas ta tma a prázdnota. zas lásky odešly. zas zůstalo jen srdce plné vzduchu. hlava ve víru pochyb, otázek a dalších hadů ovíjejících krk, držících ve vyhazovacích čelistech oči. tep, radost a vášeň.
i léto se otočilo zády. nezůstalo nic, ani park kde se dá vysublimovat do nicoty, stát se jím. nic. tiché prosté slůvko, jako pšíknutí myši, jako úder ptačího křídla, jako zasyčení nedopalku hozeného do louže. vše co se děje se signem života děje se daleko. shrbená záda nassávají tmu, oči se krčí před bílým světlem monitoru. po infekčních cestách mozku tečou kyselé chemikálie. střechy se obalují kouřem  z grilování, a lampy mají netečné žluté oči šelem.
od slunce a cigaret spálené prsty byly ti poslední, kteří cítili tu trochu radosti při jejím odchodu. vnímá jen prsty a očima. oči stále vidí krásu co vzala za svý, ale prsty ty už necítí. smrt hmatové paměti. a vůně jako stuha na pohřebním věnci zůstává soplovitě na chupech v nose.
bohem i lidmy opuštěný. poustevník který je rozedřen do hloubi hranami kamenů své jeskyně. nakonec nezůstává nic, to syčivé klapavé nic. snad jen spánek. malá smrt ronící život pro zítra. a taková ta pachuť fantoma opery, zatuchlá půda plná hloubích mrtvol, ukrytý průchod s atmosférou zvratků a moči, teřících kondomů naplněných žlutým semenem, střepů a hoven.
obrátit se naruby, na stůl by dopadly hnijící výpotky smrdutých démonů.
do toho bach a pompa smrti. hrdinové leží na kamenné dlažbě kostelů, vedou guerillu nebo laskají plody. ostatní spí, dívají se na utkání, nebo dávaj epiku každodenní pracovní zkušenosti vzletnym, hypetrofovaným vyprávěním. a nejen oni. jako tenký drátek zaváděný potkanům do mozku, pro pozorování průběhu mrtvice, jako litanie žebráka, jako reklamní glosy. tak křičí ti "další". tak křičí on, po celém dlouhém dni doma.
chlápek odborník na bambusy, vypráví příhody, ukazuje různé druhy a na zahradě má obrovský výběh pro králíky. dívka se stará o kočku a cvičí potkany, vaří, uklíží a je bytem, je domem, je geniem locci. rybáři táhnou x prutů z lovu a v taškách možná nesou úlovky. klikači klikají na chatech, a diskanti tančí, jsou takoví jací mají být.

vše se děje v jaksi zvrhlém, ale pravdivém smyslu. pomyslí si. jde spát