Ozvěna srdce

Zná to každý, kdo jej prožil; pocit lásky - radost, zmar..

tolik sil, co vetkne do žil, tolik slz, cos odevzdal.

Je to jak běh z Marathonu, v půlce vždy však dojde dech.

Jako motýl, louku vidíc, nemaje pel na křídlech.

Jako míti v těle jedu, vidět, slyšet, cítit strach,

pohnout se již nedovedu, cítíc tebe v útrobách.

To ty mi dáváš smysl žití, ač mi ho zas odejmeš,

vždycky cítím vlnobití, když mi říkáš, že mne chceš.

Ty jsi první, na co myslím, když se ráno probouzím,

usnout ale nedovedu, když se trápíš, když to vím.

Každý se rád někam vrací, mým domovem je tvůj klín,

necítím-li jeho teplo, krade se mi k srdci splín…