Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž ho nehoňme!
Autor
zolli
Blonďaté kadeře odhrnul z čela
V toulci uvízla bolavá střela.
Odložil luk
Mrk na mne. Kuk.
(Je to hezkej kluk)
Kde máš, děvče, ten svůj dehet?
Není ho tu ani za nehet.
Smál se a křídly blýskal
Jako by Pan na flétnu pískal.
(Mně si hned získal)
Porodil mne, holka, chaos.
Nevodím rád lidi za nos.
Tak si mne třeba namoč do sudu.
Stejně neujdeš osudu.
(Hádat se s ním? Nebudu!)
Když nechceš mít se mnou pletky.
Bráchu ti představím, hnedky.
A už tam stál. Černý havraní křídla.
Smutek jen jsem ho shlídla.
Antéros jméno mé, drahá paní.
Hned že mne obejme, bez líbání.
(To bych si dala – páni!)
Skončit mu v náručí? Bože můj chraň!
To radši lásce zaplatím daň.
Tak si z nás vyber. První či druhý?
Oba osudu splétají podivné stuhy.
Vypili jsme společně, na smír, sklenku.
Než jsem se nadála byli venku.
Je dobré, že vás na světě máme,
Vždyť bez vás srdce se láme
(však každý to známe…)
Bratříčci jen si leťte
a svou práci nepopleťte!