Prostě jen začátek

Černě oděná postava dopadla do zamlžené uličky. Mrštné a dobře cvičené pohyby mladého muže zabránili jakémukoliv hluku. Hbitě se přitiskl k nejbližší zdi. Rozhlédl se kolem sebe. Všude bylo prázdno. Zima běžné lidi držela doma a stráže přiměla zanedbávat své povinnosti. Ideální noc pro krádež.
Dal se do pohybu. Čerstvě napadaný sněhový poprašek jemně praskal pod jeho nohama. Ani elfí původ, ani poctivý zlodějský trénink nemohly zabránit, aby v něm nezanechal stopy. Dlouhý černý plášť je zahladil snadno.
Cesta se půlila vedví. Elf přeběhl na druhou stranu ulice, aby zůstal skryt ve stínech budov. Byla to školácká chyba, že se při téhle straně nedržel už od začátku.
Náhlý hluk ho zastavil. Z jedné vzdálenější budovy seskočila kočka a spadlo několik tašek. Pak dolů nemotorně slétlo mládě vywerna, které kočku pronásledovalo. Přitiskl se do štěrbiny a zahalil svoji světlou pokožku obličeje do pláště. Zvířecí dvojice se vzdalovala a s ní i hluk. Bál se ale kolik zvědavých očí přilákala k oknům a kolik líných strážných najednou zodpovědnost donutí jít zkontrolovat situaci.
Čekal několik minut, než se opět odhodlal vyrazit. Jeho cíl nebyl daleko. Už dobře viděl honosné průčelí obchodu s exotickým zbožím. Budova byla rozsáhlá a bohatě zdobená sochami a chrliči. Zisky z prodejů ji pomohly mnohokrát rozšířit. Budova by díky tomu působila nepatřičně i v mnohem bohatší čtvrti.

Jediný strážný pomalým krokem obcházel kolem ní. Dlouhou halapartnu si přidržoval v podpaždí a zmrzlé ruce si zahříval teplým dechem. Oproti městským strážným alespoň předstíral, že objekt hlídá. Nepochybně byl mnohem lépe placený než oni.  
Elf se opatrně přiblížil za nízkou zídku obepínající obchod a přesunul se k jeho zadnímu vchodu. Poté trpělivě čekal a pozoroval chování hlídače.

Ve správný okamžik přiskočil ke dveřím a začal páčit zámek. V duchu si odpočítával čas do návratu strážného.

Dvě minuty.

Zasunul paklíč. Jeho prsty ale byly zkřehlé a svůj zlodějský nástroj nemotorně zlomil v zámku.

Minuta třicet dva.

Druhým paklíčem se pokoušel vyprostit zbytek toho prvního ven.

Zbývala jen minuta, když se mu konečně povedlo uvolnit klíčovou dírku. Začal se obezřetně dobývat skrz jednotlivé západy mechanismu. Šlo to dobře, ale pomalu.

Čtyřicet sekund, dvacet, nula.

Strážný se vynořil zpoza rohu. Prošel kolem vchodu.

Elf stál pár metrů od něj v nedovřených dveřích. Mohl snadno rozeznat jizvu pod levým okem zavalitého strážného; melodii, kterou si pobrukoval, slyšel dostatečně zřetelně, aby se mu jak kudla zaryla do mozku. Kdyby nebyl ztuhlý strachy. Stačilo, aby strážný lehce pootočil hlavu a vše by bylo ztraceno. Ten ale naštěstí věnoval pozornost pouze svým prstům a stopě, kterou celou noc vyšlapával. Nevzrušeným krokem dál pokračoval ve své rutinně.

Když opět zašel za roh, elf se konečně odvážil pohnout. Teď už nehrozilo, že na sebe pohybem upozorní a tak tiše dveře dovřel. Opřel se o ně a čekal, až mu klesne hladina adrenalinu v krvi a srdce opět získá klidný rytmus. Poté se rozhlédl po místnosti.

Teď byla na řadě ta těžší část plánu…