Dádě

Tvůj hlas mi v uších zní,
znám tě pěknou řádku dní.
Den v tvých očí zase končí,
jak když bičem práskne kočí.

Máš oči jak dvě mělké tůně,
z tvých vlasů už jde vůně.
Venku se přec jen smráká,
jen za oknem vrána kráká.

Tma rozlila se krajinou,
nemyslím teď už na jinou.
Včíl spíš jako princezna,
žasnu, jak si kouzelná.

Když ráno v noci zaťuká,
kukačka sedm ranní zakuká.
Jiskra v očích ti přeskočí
a na snídani k tobě zaskočí.

Žár víhně se v tobě roztápí,
člověk se s tebou netrápí.
Mrkneš, koukneš, zamáváš,
problém už je dávno váš.