Kopretiny

Mladá to duše, jež zřela svůj stín,

zahlédla smutek kopretin.

Proč vy, jež lásku světu dáváte,

tak nešťastně působíte?

Ach, má milá,

jak ty dnes bláhová.

Však láska opustila svět

a nás zde ponechala trpět.

Cožpak nevidíš temné síly,

jež již dávno rozprostřely své pavučiny?

Lásku, štěstí, však i bolest a zármutek

vyhnaly z křehkých srdcí našich matek.

Och, vy kopretiny hloupé,

jak povrchní i slepé.

Vy, jež světu lásku dáváte

naděje se tak snadno vzdáváte?

Vzhlédněte od svých kořenů

a u světla hledejte svou vinu.

Tam nahoře, mladé páže

své hvězdě marně káže.

Ta pláče pro vás kopretiny,

co snadno vše krásné zahodily.

Bez boje, smrt se zasidluje

bojujte, však není ještě pozdě!