Zastavení aneb nohy, břicho práh

Nikdo to neví

Nikomu to neříkám

A když říkám nikdo nevěří

Ale prosím tě prosím tě

A o co o co

O zamlčování nebo snad jen

O shovívavost

o co o co

 

Schováváš se nebo si hovíš

Nebo si hovíš v úkrytu

Tak jako já

A tak také občas voláš

 

Voláš oslovuješ a prosíš

O co prosíš kroky kolemjdoucích

O co ne-li o zastavení

O co kroky

 

Z úkrytu úkrytu voláš  

A zastavuješ se uprostřed studu

Práh ti tlačí na břicho

nohy před tebou stojí

a ty ten třetí vidíš ten obraz

to ponížení břicha a nohou a prahu

(proč jen jsem se plazil?)

 

Ten zvuk naléhavý zvuk

zastaveného kroku

bojíš se pozvednout tvář

ani přes krk nemůžeš a tak jen

cítíš pohled cítíš ho

zapíchnutý v týle a stud 

stud se rozpíná po vlnách

toho zvuku do úžin těla

stud ve vlnách a úžinách

 

A pak se děje dvojí

Vstáváš a jakoby nic

Nohy dostanou tvář a ty řekneš

O co že strávím roky zíráním

O co že neznáš hru na prahy

A o co že naše kroky se rovnají

Častěji však děje se

Bolest břicha vzlétá objevují se

chlupy a následně nožičky

spousty nožiček a ta vůně

vůně hlíny a tlejícího masa vábí tě

masa vábí tě od nohou

od nohou a pohledů

nepatřičnost toho trčení

a vůbec

oslovovat kolemjdoucí

bláznivý nápad mrzutého brouka

světlo linoucí se zpoza nohou 

je příliš ostré chceš tam

zpět do hlíny a tmy 

V úkrytu v úkrytu brouku jsi šťastný 

 

---