Jak to začalo - Jirka

Je známo, že géniům bývá často nemožné pochopit, či zvládnout některé věci jednoduché, až prostinké. I já jsem tímto případem. Nikdy se mi nezdařilo stisknout spoušť fotoaparátu tak, aby konečným výsledkem byl snímek. Moje nadání, vyfotografovat i v nejjasnějším dnu absolutní černo, nebylo dosud doceněno. Nemohu proto podpořit svoji perforovanou paměť obrazovými doklady.

Mezerovitost mé paměti nezabraňuje, aby se před mými zraky zřetelně nevybavovaly děje a situlace, v nichž figuruji jako osoba příkladná, vybavená veškerými lidskými ctnostmi.

Počátkem toho slavného roku mi Standa předvedl dárek, který jeho dychtivě rozzářené oči objevily pod vánočním stromkem. Jednalo se o převážně kovovou konstrukci, kterou přesvědčeně nazýval jízdním kolem. Když jsem se svižně vyhoupl na tu věc a absolvoval jízdu, nabyl jsem přesvědčení,  že je-li tento objekt skutečně jízdním kolem, pak se nejednalo o nadílku, nýbrž o pomstu.

Jsem přesvědčeným zastáncem tvrdých pravd, vrhaných přímo do zraků, ale tehdy, stále ještě ve stresu z prožitého nebezpečí, jsem ze sebe nevypravil slova.

Standa zatím stupňoval své nadšení pro ten agregát, až dospěl k tvrzení,  že na něm bude jezdit. Vyvrcholením byl nápad, že na něm pojede za svou sestrou na Lipno. Moje vytřeštěné oči, prudkou gestikulaci a hrůzou zaškrcené zvuky si vyložil jako žádost a velkoryse mě k cestě přizval.

Nebral jsem v úvahu lidskou touhu po velkých a slavných činech, když jsem spoléhal, že zapracuje čas a zdravý rozum.

Pečlivě, systematicky s odpovědností k předsevzatému úkolu, začal Standa konat přípravy.

Prostudoval všechny dostupné mapy a sestavil podrobný itinerář, znal umístění patníků, které jsme cestou měli míjet i latinské názvy plevelů rostoucích kolem nich.

Přečetl knihu - Honzíkova cesta.

Každodenně po procitnutí se smáčel ve studené vodě, což nazýval otužováním, netuše, že my, praví otužilci, vydáváme s rozkoší svá těla ledovému živlu teprve po dokonalém probdění, ne tedy v zmatené, otupělé rozespalosti.

S uměleckou dovedností zhotovil nápisy na trička. Jestliže v tom čase kdejaký trouba nosil na hrudi jméno některé z věhlasných universit, my jsme nosili název školy nám nejmilejší a nejbližší, školy zvláštní, či pomocné.

Tyto přípravy mne po dlouhé měsíce nevyrušovaly v mé netečnosti, až zbývalo pár dnů do stanoveného startu a já si uvědomil skutečný stav věcí. Za 200 Kčs jsem si zaopatřil mechanizmus velice příbuzný Standovu, nesoucí však značku Favorit.

Poměrně rovnými střihy jsem z džínů vytvořil kraťasy, koupil bílé froté ponožky a modré Botasky. Tato barevná kombinace mi připadala velice elegantní. Pozdější deště způsobily přerod elegána v Meresjeva, neboť modrá barva tuzemské obuvi bez obtíží tuto opouštěla, aby se neodstranitelně vsákla do původně bílých ponožek a pokožky na nohou. Tím jsem vzbuzoval dojem, že šlapu nohami zachvácenými gangrénou. I přes letní čas našli se takoví, kteří diagnostikovali omrzliny.