Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Autor má jarní, letní, podzimní i vánoční depresi - je třeba ho omluvit...
Dneska je středa 22. prosince, já jsem doma, byl jsem naposled ve škole, v pátek je ježíšek. Možná bych měl být štastný, ale já nejsem. Vánoce jsou totiž to nejhorší roční období. Proč? Uvidíte. Dneska jsem tedy byl naposled ve škole. Učili jsme se jen první dvě hodiny, zbytek dne byla besídka. To je O.K. Proti tomu nic nemám. Ale besídka mi připomněla můj drsný zážitek z páté třídy. To už je sice nějakej ten pátek, ale pár příhod si dobře pamatuji dodnes.
Na besídce z paté třídy se rozdávali dárky, každý dal dárky pár kamarádům, tak dvou třem. A každý zhruba tak dva tři dárky dostal. Každý měl nějakého kamaráda z lavice, kterému dal dárek a od kterého dostal. Prostě úplná klasika. Ale s námi ve třídě byl ještě jeden kluk, jmenoval se Jarda, byl světlovlasý a vyšší o hlavu než spolužáci. Ten seděl sám, v poslední lavici vzadu, už se nevzpomínám proč a to je teď vedlejší. Měl dobré srdce a kamarádil doslova s každým ve třídě a protože byl opravdu hodný, každému taky dal nějakou maličkost. Pár minut po rozdávání se všichni sesedli dohromady a ukazovali si dárky. Úplně přesně si vzpomínám, jak jsem se v jeden čas otočil a uviděl jsem Jardu, s zarudlýma, vyčítavýma očima hledícího směrem k nám. Když jsem na to upozornil ostatní, každý mu něco tak nějak dal, ale tyto pokusy „zapomenutých dárků" mně přišly průhledné a ponižující. Vzpomínám si, že nikdy potom nebyl úplně jako dřív a dodnes mě to mrzí. A to je to první, co na Vánocích nesnáším - jsou jako internet: máte dvě možnosti, buď budete velmi štastní, nebo strašně smutní. Ale tu variantu si sami nevyberete.
Vánoce jsou taky povrchní, přetvařující se a krvavé. Jeden z mých dalších nejhorších zážitků z dětství se totiž také týká Vánoc. Je to sice jen několik okamžiků, ale... Jako malé dítě jsem totiž jednou otevřel dveře od koupelny zrovna chvilinku před tím, než masivní kladivo dopadlo na kaprovu hlavu. Pamatuji si kaprovi oči, ručník pod kterým byl přikryt, obrovské kladivo a dopad. Teď když to píšu, slyším dotěrné šplouchání vody z vany, které ve mně evokuje vzpomínky... Obávám se, že do konce života se v rodině budou kvůli mně na Vánoce dělat ještě kotlety.
ŕ Rada kvalifikovaného psychologa: Zrušte Vánoce. Nechoďte na školní besídky. Nemějte kamarády. Nejezte kapry. Nemějte doma kladiva...
Zrušte hloupé pohádky, hyperprotektivní rodiče a ukazujte dětem opravdový život odmalička. Snad nebudou tolik šokovány, až jej jednou zahlédnou ...
(a nechte si chutnat - s čerstvým křenem je kapr vynikající ...) :-)
Písmák