Diví koně

Láska jak diví koně.

Změníme se na kovboje!

Lasem poutám divé zvíře,

lásku krotím v dobré víře.

Lásku svázat silným lanem,

polož mě jen tiše na zem.

Zkrotit lásku provazem,

drž mě lehce za pasem.

Nasadíme lásce pouta,

zkroťme ji, ať není skoupá.

Roubík lásce – ať nemluví,

tiše spíš zde v podkroví.

Krotit lásku prsteny,

bráti jsme se neměli!

Přes den se mnou, v noci s nimi,

koně chytáš, jsou však diví.

Láska je jak diví koně,

měníš se mi na kovboje.

Lásku krotíš provazem,

držíš jiné za pasem.

Poutám lásku prsteny,

bráti jsme se neměli!

Držím lásku na vodítku,

však uteče mi v oka mžiku.

Krotím lásku něžným slovem,

místo lásky za kovbojem.

Dříve klusot, dnes již cval,

co jsi chtěl, to už sis vzal.

Poutáš koně cizích žen,

dala jsem ti, co jsi chtěl.

Avšak všeho do času,

drž mě chvíli u pasu.

Moje koně ve stáji

a tvoje kolem cválají.

Miluji tě srdce moje,

přestaň si hrát na kovboje.

Zkroť zas tu lásku ke mně,

změňme se zpět na kovboje.

Svažme opět lásku lanem,

polož mě pomalu na zem.

Proč poutat lásku prsteny,

dělat jsme to neměli!

Nač krotit lásku něžným slovem?

Proč poutat lásku žlutým kovem?

Jak svázat lásku do peřin?

Až ukážeš, tak uvěřím!

Nač se poutat prsteny?

Dělat jsme to neměli!