Manifest

Manifest proti „šťastným zítřkům“

Nechceme nikoho obviňovat z toho, k jakým postojům jsme byli postupem svého života dovedeni. Ale zároveň se chceme proti těmto postojům vzbouřit a zavrhnout je, neboť se jedná o pomýlené a v některých případech až úchylné životní stanovisko.

Často jsme se pletli, nejvíce v tom, když jsme překonání nějakého nepříjemného problému chápali jako cestu k „lepším zítřkům“. Náš entuziasmus trval většinou jen několik dní, v horším případě týdnů (i když takovýto postoj pak začínal hraničit s naivitou slabomyslných jedinců). Ať už se tedy jednalo o rychlé či pomalejší střízlivění, docházelo k němu vždy v závislosti na osvobození se od stresující záležitosti. Když jsme si tuto závislost uvědomili, pochopili jsme, že jediným východiskem z vyprázdněnosti života, jež byla přímým následkem překonání či osvobození, je vlastní podíl na tvoření nových problematických situací, které budeme s opakovanou tupostí překonávat a přes veškerou reflexi svého životního cyklu budeme znovu doufat v ony „šťastné zítřky“.

S největším odporem a nechutí protestujeme proti tomu, abychom se devalvovali na polomechanická poblouzněná individua. Přistupujeme k této tragické celoživotní sugesci s revoltujícím pesimismem a nihilistickým stroskotanectvím. Preferujeme rozumovu beznaděj, před falešnou, hloupou a zcela iracionální nadějí. Rozhodně odmítáme začít postupovat po žebříku osobních úspěchů, z nichž každý předchozí žádá si další a významnější. Raději se hodláme vydat směrem zcela opačným až do bláta posledního zapomnění. Vzkazujeme všem, kteří nás chtějí k onomu falešnému údělu vychytralým intrikánstvím a radami věru podvodnými přilákat a následně pevně přikovat, že s nimi nebudeme mít nejmenšího slitování a že jim vskutku zhořknou v tupých hlavách jejich zlořečené nápady.

Přikláníme se jednoznačně k upřednostnění momentálních a jednorázových požitků, před výhledovými a pozlátkem se lesknoucími cíli, jež jsou vždy a bez výhrady mnohem větším pádem nežli vzestupem. Odmítáme znovu vylézat se sebeklamnou nadějí na onen pomyslný žebřík a raději se hodláme veselit až do skonání věků u jeho posledního schodu.                                                                              Sebeklamná prázdnota stává se nám největším nepřítelem, ovšem prázdnota upřímná, jasná a racionální je nám největší jistotou každého dalšího dne.