Výlet

Skvělej den, ten včerejší. Plnej nabídek!
První byla skvělá. Pravděpodobně budu mít konečně auto. Rezivý šrot, akorát pro mě, abych se snad naučila řídit a dlouho neplakala, když mu někde natluču.

Druhá byla šokující.

Zazvonil telefon, na displeji známé jméno.

-Dobrý den, pane Šéf, vařím oběd, dáte si taky ?
Slyším, jak pan vedoucí něco žvýká, tak si asi nedá...

- No ahoj, ne, díky. Hele, koukni ven, jaký je nádherný den ! Jako stvořený na procházku !
-Cože ??
-Nechce se ti jít někam projít ?

-Eeeeeh….

Kuřecí ňadra na pórku hoří, jak jsem je v tom šoku zapomněla promíchat. Projít, jo ?  Hlavou mi prolétají léta žebrání a škemrání o nevinnou procházku a taky milá poděkování a odmítnutí, jakkoliv bylo krásně a jakkoliv hezky jsem prosila a teď, když ...ale co, je opravdu nádherně a fakt, že můžu zdrhnout z práce je opravdu lákavý.

-Ale jo, jasně ! A kam ?

Je jenom jedno místo. Cesta cest, kde jsem nikdy nebyla,ale o kterém slýchávám už řadu let.

-Co tak Cesta cest ?
-Jéémine, to by bylo skvělý !

Nevěřím tomu, ale je to tak, jdeme po Cestě cest a den je jako na objednávku. Nevím, jestli jsou na Zemi trhlejší lidi, než my dva. Ta místa, kde jsem nikdy předtím nebyla, mají pro mě velice symbolickou hodnotu, protože odtud mi zvyknul telefonovat, když byl na chalupě, co je teď kdesi v hluboké dolině pod námi a opírajíc se o kdejaký kámen, nebo kmen (všechny mi je teď ukazuje)hodiny mluvil a mluvil a já s ním.

Teď mluvíme méně, jednak že cesta neustále stoupá, jednak že jsem nesvá a on je myšlenkami bůh ví kde. Asi vím kde a jenom čekám, kdy to řekne. Asi na  zpáteční cestě. Domú se vracíme kolem známejch míst a já vzpomínám.

-Hele, odtud jsi mě brával domú, pamatuješ ?
-Jo. Taky pamatuji, že ne vždycky se ti to hodilo .
-Co ? To se ti asi zdálo, ne ?
-Ne.
-No, já zase pamatuji, že si mě nebrával, když s tebou šla paní manželka, nebo děti...to jsem se musela zařídit jinak.
- Jo..má manželka ( teď už bývalá)…já vlastně všechny své ženy podváděl...

-Cože ? nevěřícně se otočím k tomu téměř světci. Co všechno je podvod ?Svezení autem je podvod ?
-Ano.
-Procházka je taky podvod ?
-Ano.
-Zbláznil ses ?
-Jsem amorální svině. Jenom moje přítelkyně vypadne z města, co udělám já ? Vylákám tě do lesa !
-Ano, ano, to je opravdu hrůza a měl by ses za to vyšvihat kopřivama po koulích ! Eventuelně tě můžu vyšvihat já ! I když věřím, že ty už najdeš způsob, jak se vytýrat , zvlášť za procházku v lese, jaký to odporný  zločin ! Zalykám se vztekem, to snad nemůže myslet vážně, tohleto ! A i kdyby ano, ( praštěnej je na to dost) proč mi to vypráví, abych se jako spoluviník cítila taky blbě? To nemohl ten slunečný den nechat bez poskvrny ? Asi ne, protože já můžu za všechno.

-Víš …( vyslovuji jeho jméno, co obvykle nedělám) já bych se tě kolikrát tak ráda dotkla, prostě jenom tak, bez nějakého nekalého úmyslu, jenom jako..jako vyjádření sympatií, nebo pro radost z blízkosti, pro ten dotek samotný, jestli mi rozumíš…ale nikdy jsem to neudělala. A to právě kvůli tomu tvému ohavnému sebemrskačství, protože vím, že by si byl schopný z toho obvinit sebe a odsoudit se za to jako za hrdelní zločin !! Chápeš ? Ne mně, ale sebe !

V autě to zavibrovalo. Usmál se úsměvem, který se nedá zfalšovat.

-Ďekuju ti.

-No to máš fakt za co !

Venku se setmělo, nechce se mi v takovém stavu vrátit se do práce.

-A s kým si vlastně ty své ženy tolik podváděl ?
-S tebou.