U Sudu

Tuhle hospůdku nemám moc rád. Spíš ji tedy nenávidim. Objevil jsem ji už hodně dávno. Šel jsem z Karláku na Václavák.  Tehdy venku příšerně pršelo, lilo jak z konve, a já jsem se chtěl někam ukrýt. Díky bohu jsem uviděl Nápis Hospůdka U Sudu.  Tak jsem si rozhodl a vkročil.

Za barem seděl nepříjemnej tlustej chlap. Ani nepozdravil, jen na mě hodil škleb. Určitě tam ředil pivo. Tak jsem se rozhlédl a posadil.  

            Vybral jsem si malý stůl v rohu, objednal tuplák piva, a nudil se. Pohled na smějící lidi okolo mě mi tu nudu ještě víc prohluboval, už jsem chtěl být doma, v teple v suchu v klidu. Pohled z okna mě však od myšlenky odchodu vyléčil. Tak jsem tam seděl, nikdo si mě nevšímal a já jsem měl pocit nežádaného. I tu hudbu, která tam hrála, přehlušily ty nepříjemné záchvaty smíchu od jiných stolů. Veškeré mé pokusy o navázání konverzace dopadly neúspěchem, a já jsem se jen nudil a pil.

            Nebylo tam moc přátelské prostředí. Padaly na mě i ošklivé poznámky. Stal jsem se terčem zlomyslného humoru. Nejdřív jsem se pokoušel bránit, ale pak jsem to musel vzdát.  Lidé se mi smáli čím dál víc, a já jsem se jen nudil a pil.

Bylo to se mnou čím dál horší, začínal jsem vidět dvojitě. Žaludek tlačil já, však stále neměl dost, tak jsem pil a pil, řeč jsem úplně ztratil. Hospodský už mi ani nalejt nechtěl.  Nikoho můj stav nezajímal, nikdo si mě nevšímal, však stále ty pichlavé poznámky na mě padaly.  A já jsem jen koukal a snil.

            Něco se ve mně zhouplo, já jsem už sám nevěděl, co dělám. Všimnul jsem si jen akvária, plného těch nejodpornějších ryb, které jsem kdy viděl. Chtěl jsem se nějaké dotknout, ale něco se ve mně zhouplo po druhé a já jsem se jen nahnul a krmil.

            Všichni na mě koukali, celá hospoda ztichla. Mě bylo blbě, odcházel jsem. Na každém metru své cesty ke dveřím jsem ze sebe něco vydávil. Hrobové ticho mě obklopovalo. Hospodský na mě koukal, ani útratu po mě nepožadoval. Tak jsem ze sebe ještě něco vydávil a vykročil.