Přítel či nepřítel 7. část

 

On je zrádce?

Uplynuly dva měsíce, a pořád byla v bezvědomí. Honza byl jako tělo bez duše. Fotbal hrál jako začátečník. Školní prospěch se mu zhoršil o dva stupně a chtělo se mu umřít. Kdykoli bylo možné být se Sárou, seděl u ní a držel jí za ruku.

„Honzo?“ Zavolá na něj Kuba.

„Můžeš mi věnovat chvilku pozornosti?“

„Můžu, co chceš?“ Řekl skleslým hlasem.

„Půjdeš se projít se mnou na hřiště?“

„Hm, tak jo.“ Položil Sářinu ruku na postel a políbil jí na čelo.

Na hřišti si sedli na lavičku a sledovali utkání začátečníků.

„Honzo, takhle to dál nejde. Musíš zase začít žít. Když se budeš trápit tak Sáře moc nepomůžeš.“

„Ale já nemám proč žít.“

„Ty víš, kdo jí to udělal? Tebe to ani trochu nezajímá?“

„To víš, že mě to zajímá, jediný co vím, že to byli Rafaři, ale kdo konkrétně netuším.“

„Tak se na to soustřeď a třeba na něco přijdeš. Chodit tu jako tělo bez duše to není dobrý začátek. Vždyť svojí neschopností necháváš vyhrávat Rafaře to ti to nedošlo?“

„Možná by bylo lepší znovu přestat hrát.“

„To nemůžeš udělat, o tom jim jde celou dobu, teď to nesmíš vzdát. Když se vzchopíš, začneš se dobře učit, hrát skvěle fotbal, přijdeš na toho, kdo jí to udělal, tím jí pomůžeš probudit se přemýšlej o tom trošku.“

„Máš pravdu, takovou radost jim neudělám.“ Zvedne se Honza a zakřičí. „JÁ SE VÁS NEBOJÍM A PŘÍJDU NA TO ZA KAŽDOU CENU.“ Až se z toho prváci zastavili na hřišti.

„Musím jít za Sárou a říct jí to všechno.“

„To je dobrý nápad.“

Uplynul týden od rozhovoru Kuby a Honzy. Sára se pořád neprobudila. Ale Honza byl zase stejný jako dříve. Ve škole se mu dařilo skvěle, byl zpět jedním z nejlepších hráčů v historii.

„Vidím, že už si se vrátil zpátky.“ Podívá se na něj Kuba.

„Už ti to můžu říci, nebyl jsem si jistý, kdy bude nejvhodnější příležitost.“

Co říct? Zírá na něj nechápavě Honza.

„Než se Sára dostala do bezvědomí, mluvila se mnou o Matějovi, protože neměla možnosti ti to říci osobně.“

„O čem jste mluvili?“ Naléhal na něj.

„Sára jednou v noci si všimla, že Matěj je na školním pozemku, jelikož už bylo dávno po večerce. Tak se vydala za ním. Ten jí zavedl až na kolej Rafařů. Nevěděla o čem se bavili, ale poznala, že mluvil s vůdce, neboli Danielem. Když se ho zeptala, co tu dělá, nevěděl co má odpovědět a raději se rychle vypařil. Od té doby za tebou chodil jako pejsek na vodítku. Proto to řekla mě.“

„Myslíš, že je Mates spolčený s Rafaři a on se zbavil Sáry, protože něco tušila?“

„Myslím, že ano, ale je to jen moje domněnka.“

„Co budeme dělat?“ Zeptal se Honza.

„Pořád si budeš hrát na dobrého kamaráda, ale nesmíš mu vykládat důležitý informace. Potom bude Rafařům na obtíž.“

 

Je 24. prosince 1:23 minut a Honza sedí na židli a hlavu má opřenou o Sářinu postel.

„Honzo, Honzo kdesi?“ Někdo ho volá.

Honza se probudí, zvedne hlavu a spatří, jak se na něj dívá Sára.

„Konečně si se probudila.“ Zvedne se ze židle, obejme jí a romanticky políbí.

„Co se stalo, co tady dělám?“

„Ty si nic nepamatuješ?“

„Ne. Jak dlouho jsem spala.“

„Nevím to přesně, něco přes dva měsíce.“

„Cože? Co se mi vlastně stalo?“

„Prý jsi šla s Matějem sledovat Rafaře a oni vás chytili a vyhodili z okna, jelikož na tebe Matěj spadl, dostala si se do bezvědomí. Ty si vážně z té noci nic nepamatuješ?“

„Ne, kdo je vlastně Matěj a Rafaři?“

„To bude dočasná ztráta paměti.“ Ozval se doktor za Honzovými zády.

„Pane doktore, vzpomenu si někdy nebo to je natrvalo.“

„Nějaký blok vám brání si vzpomenou, ale je jen otázkou času než zmizí.“

„Jaký blok?“ Ptá se nechápavě Sára.

„Z nějakého důvodu se bojíte vzpomenou na to co se vám stalo.“

„Netrapte se s tím slečno, teď musíte hlavně odpočívat. Pane musím vás poprosit, abyste odešel.“

„Rozumím. Ráno se zvonu stavím, ano?“ Řekl Honza a odešel.

Šel rovnou na pokoj, kde spal Kuba a probudil ho přestože byly teprve necelé tři hodiny ráno.

„Co blázníš brácha?“ Ozve se Kuba.

„Sára se konečně probudila.“

„Cože? Počkej ve společenské místnosti já se obléknu a přijdu za tebou.“

„Takže, co ti řekla, ví kdo jí shodil? Byl to Matěj? No tak povídej?“

„Máme problém, Sára přitom nárazu ztratila paměť a než se jí vrátí, bude chvíli trvat.“

„Jsem si stoprocentně jistý, že to byl on,“ řekl Kuba.

„To já taky.“

„Ale co s tím uděláme, Matěj se sám nepřizná,“ ptá se Kuba.

„Myslíš? Můžeme to zkusit. Zítra jdi ven s Matějem tam, kde budete sami a pak mi pošleš SMS kde jste. Promluvíme si s ním tváří v tvář a uvidíme, jestli se přizná,“ řekl Honza.

Hned druhý den si Kuba domluví schůzku s Matějem. Matěj nemá nic proti schůzce a tak jí přijme.

Po škole se sejdou na odlehlém místě, kde je nikdo nebude rušit.

„Tak proč semnou chceš mluvit?“ Zeptá se Matěj.

„Matěji, řekni mi pravdu, že nemáš nic společného s útokem na Sáru. Že ne? Že to není pravda jen výplod mojí fantazie?“ Řekl Kuba.

Matěj se podívá Kubovi přímo do očí a řekne. „Co si to o mě myslíš? Já bych jí přece nikdy neublížil,“ brání se Matěj.

Přiřítí se Honza, chytí Matěje pod krkem, začne s ním cloumat ze strany na stranu. „Nelži, já vím, že lžeš. Tak se přiznej, že jsi to byl ty.“

„A co když jo. Co mi uděláš, vyhodíš mě z okna jako já Sáru.“

„Právě jsi se přiznal a já chci slyšet celou pravdu tak mluv. Proč jsi mě zradil? Proč?“

„Opravdu to chceš vědět?“

„Nic jiného mě nezajímá.“

„Už od první chvíle, když jsem tě viděl jsem tě nenáviděl. Jsi frajer, který si myslí, že je někdo, ale nejsi. Protože jsi naprostá nula. Sára tě milovala, ale ty jsi jí ignoroval, myslel jsi jen na fotbal. Ale já jí miloval a pořád miluji. Když mě odmítla dával jsem to zavinu tobě. Chtěl jsem se vám nějak pomstít. Pak mi Rafaři omylem zaslali SMS, tak jsem se stal jejich špehem a mohl vykonat svoji dlouho připravovanou pomstu. Ten útok na Jakuba jsem také vymyslel já. Vždycky sis myslel, že nic nedokážu.“

„To není pravda, já ti věřil,“ skočí mu do řeči Honza.

„A Sáry jsem se musel zbavit, protože to všechno slyšela.“

„Jsi blázen měl jsem tě tehdy nechal umřít, když sis podřezal žíly. Byla hloupost odnést tě na ošetřovnu.“

„Ale když už všechno víš, můžu ti s klidem oznámit, že nastupuji do týmu Rafařů.“

„Cože?“ Řekli Honza i Kuba zároveň.

„Už mě můžeš pustit, když víš všechno.“

Honza odhodí Matěje na zem a zakřičí na něj.

„Já ti tolik věřil, myslel jsem, že jsme kamarádi a ty mi na oplátku dostaneš holku do bezvědomí, zmrzačíš mi bráchu a vysměješ se mi do obličeje. Čekej odvetu tohle si jen tak nenechám líbit, zrádče.“

„Takže celou dobu to byl on kdo donášel Rafařům? To bych do něj nikdy neřekl, že klesne tak hodně,“ řekl nevěřícně Honza.

 

Když Matěj byl dost daleko od bratrů zavolal Rafařům. Dane musím se s tebou okamžitě sejít jsem u hřiště. A zavěsil.

Do deseti minut tam Dan přispěchal jako na koni. Co se děje? Vyptává se Matěje.

Prasklo to, už o mě vědí.

Kdo učitelé?

Ne, Valentovi, ale ti jim to neřeknou chtějí to vyřešit jenom mezi námi.

To je tvůj problém vyřeš si to sám my v tom s tebou nejedeme. Zklamal jsi mě, zbavuji tě hodnosti špeha, pokud najdeš rozumné řešení budu uvažovat o tvém návratu, řekl a odešel.

Já se polepším, udělám si seznam věcí, které musím splňovat aby mě znovu přijali do týmu, řekl si v duchu Matěj.

Zaprvé musím zhubnout, zlepšit kondici abych mohl hrát fotbal, za druhé vymyslet léčku, na kterou Honza do smrti nezapomene. I když vlastně to byl Jakub, který navedl Honzu, že já jsem zrádce. Když ublížím Kubovi ublížím také Honzovi. Dvě mouchy jednou ranou. Libuje si.    

---