Přítel či nepřítel poslední část

 

Nepřítel nebo přítel?

 Asi v půl deváté ráno přijde Kubovi SMS. Stav se ve dvě hodiny na hřišti, budu čekat na lavičce.  Dočetl a běžel rovnou za Honzou.

„Honzo, už mi napsal, kde se chce sejít.“

„Tak jo,  dělej to, co po tobě bude chtít. Já se zatím pokusím zjistit, kde jí vězní.“

„Tak jsem tady, co po mě chceš.“

„Jen takovou nepodstatnou věc.“

„Jakou?“

„Ty a tvůj brácha nebudete hrát příští utkání.“

„To je všechno?“

„Zdá se ti to málo?“

„Slibuji, že se toho zápasu neúčastníme a kde je Bára.“

„Tu ti vrátím až po zápase. Moje podmínky už znáš tak je dodrž a nic se jí nestane řekl a odešel.“

 

K Honzovi, který má právě rozložený plánek školy na stole, přijde Daniel.

„Co tu pohledáváš?“ Vyjede na něj Honza.

„Uklidni se, přicházím v míru, chci ti pomoct.“

„Odkdy ty mě pomáháš?“

„Od té doby co Matěj se zbláznil po touze stát se Rafařem. Úplně zešílel, včera se nám chlubil, že unesl Kubovu holku a tím pádem vás přinutí nehrát to příští fotbalové utkání.“

„A jak nám chceš tedy pomoct?“

„Vím, kde jí drží.“

„Kde říkej?“

„U mě na pokoji. Nabídnul jsem se jako jediný. Nikdo s to nechce mít na svědomí.“

„A není to zase nějaká léčka?“

„Nevím jak ti to mám dosvědčit, ale musíme společně zastavit Matěje. Než někomu ublíží nebo dokonce zabije.“

„Vypadá to, že mluvíš pravdu. Takže já zavolám bráchovi a půjdeme k tobě.“

„Kubo, okamžitě přijď do společenské místnosti.“ A zavěsí.

Do pěti minut tam přiběhne udýchaný Kuba. „Co se stalo? A co tu dělá on?“ Přitom ukáže prstem na Dana.

„Daniel je na naší straně a na nic se nevyptávej. Jdeme pro Báru.“

„Už víš kde je?“

„Dan to ví.“

„Je u mě v pokoji.“

„Stejně bych ti nejradši nevěřil, ale co mi jiného zbývá.“

„Vejděte,“ pobídne je Dan.

Kuba pořád ještě bez důvěry otevírá dveře u pokoje, které mu ukázal Daniel.

„Báro,“ vykřikne radostí. Rozeběhne se k ní, ale něco ho praští do hlavy a svalí se na zem.

V pokoji se najednou objeví Matěj. „Já věděl, že ti nemám věřit,“ řekl Matěj a podíval se na Dana.

„Co blázníš Matěji, tohle už není sranda,“ ozve se Daniel.

„My to nikdy nebrali vážně, ale ty to bereš až moc.“

„Říkal jsi abych něco vymyslel, že mě potom vezmete zpátky do party.“

„To jsem nemyslel doopravdy.“

„Ale já se snažil, já jenom chtěl být tvým kamarádem. Po tváři se mu začali kutálet slzy veliké jako kuličky hrachu. Zklamal jsi mě, všichni jste měl podvedli, nikdo to semnou nemyslel vážně, nenávidím vás.“ Chytí Kubu, který se pomalu začíná probírat, a jde s ním k oknu.

„Co to děláš,“ křičí na Matěje Honza a chce se dostat ke Kubovi.

„Ještě krok a vyhodím ho z okna.“ Honza se podívá a vidí jak Matěj stojí na parapetu a v ruce drží Kubu za límec u košile.

„Matěji je i jiné řešení,“ začne na něj mluvit Honza.

„Jo a jaký?“

„Jejich spousta pojď dolů z toho parapetu a já ti je povím.“

„Lžeš, vždycky jsi mi lhal a já myslel, že jsme byli kamarádi.“

„Já byl tvůj kamarád.“

„Ale už nejsi.“

„Protože jsi mě zradil.“

„Ale já nechtěl. Naštval jsi mě a ani jsi se neomluvil.“

„No tak Matěji vzdej to,“ řekl najednou Daniel.

„Nevzdám to takovou radosti neudělám.“

Podívá se dolů z okna a najednou skočí i s Kubou.

„To ne,“ zakřičí Honza a běží k oknu. Zachytí v poslední chvíli Kubu a snaží se ho vytáhnout. Je moc těžký a ruce má zpocené, takže se mu pomalu vyklouzává z rukou. Zahlídne jak Matěj dopadnul na zem a polknul na sucho.

„Vydrž brácha.“

„Nepouštěj mě.“

V tu chvíli se tam objeví Daniel, vykloní se z okna a pomáhá Honzovi vytáhnout bráchu zpátky. 

„Už jsem se viděl rozplácnutý na zemi vedle Matěje.“ Zvedne se z podlahy a běží k Báře. Rozváže jí ruce a políbí ji. Jsi v pořádku, utře jí uslzený oči kapesníkem, který měl v kapse od kalhot.

„Už jsem myslela, že jsi mrtvý.“

„Jsem živý,“ obejme jí tak silně, že jí skoro rozmačkal. „Už bude dobře“.

„Teď to, ale musíme někomu říci.“

„Máš pravdu Honzo a já vám to dosvědčím,“ přikývne Daniel.

 

Policie všechno sepsala, mrtvolu odvezla, mnoho lidí bylo z toho ještě v šoku, ale byli rádi, že už je to za nimi.

 

KONEC  

---