Queen of bitches 2

FÁZE 2 od konce

Mám ráda sex. Možná jsem tak trochu nymfomanka. Netuším. Kamarádky o tom samy nemluví, a já se svěřovat taky nechci. Jsem hodně otevřená, pokud máte nějaký problém v posteli, poradím. Dívám se občas i na porno. Sice mě to baví přesně do té chvíle, než si přivodím orgastické stavy, protože pak převažuje pocit zhnusení nad lidmi, kteří mají na sobě tetování, umělá prsa nebo berou viagru. Někdy se nad výrazy hereček ve tváři i bavím, protože si nedovedu představit, že bych se sama dokázala někdy přetvařovat tak moc, aby to na mně bylo i na pohled poznat. Volila bych spíš variantu nedělat to vůbec, pokud mě to nic nedá. Možná se nepřetvařují, ale berou to jako rutinu. Taky se zřejmě v práci netváříš moc vesele. Zvlášť, když máš ošklivou kolegyni nebo kolegu.

Hned jakmile jsem přijela domů jsem vyčerpáním usnula. Čas nad něčím přemýšlet nebyl. Snad jsem taky chtěla spát, abych nepřivolala mé morální já zpět. Je nějaké morální já, když jsem tohle byla schopná udělat?

Ráno jsem vstala někdy odpoledne, pokaždé jsem se probudila, uvědomila si, co jsem udělala sama sobě, a zase usnula. Na terase jsem si zapálila cigaretu a začala si v myšlenkách všechno obhajovat. Zase mi bylo fajn. Měla jsem obálku s penězi, kterou jsem rozbalila až v ten moment. Náhle mi došlo znovu to, o čem jsem i předtím přemýšlela. Ty peníze pro mě nemají žádnou cenu. Koupím si za ně cokoliv, po čem toužím. Ale toužím po něčem, co se dá koupit tak moc? Musela jsem vymyslet způsob, jak z těch pěti tisíc korun vymámit ten nejlepší možný zážitek. Něco, co mi za to stojí. Nic, co bych si mohla běžně koupit. Nejsem tak jednoduchá. Bohužel.

Vzala jsem svého o deset let mladšího bratra, který se jako obvykle nudil doma u počítačových her. Jeli jsme do kina. Už dlouho jsem s ním nikde sama nebyla, je to ještě dítě. Nechápe význam světa, neumí se v něm pohybovat. Všechno se musí naučit jako bezbranné ptáče na které číhá kočka v křoví, zatímco ono nic netuší a učí se lítat. Dostatečně se mu nevěnuji. Nemá takový luxus, jaký jsem kdysi měla já než se rodiče rozvedli. Zastavili jsme u první benzínky a já mu řekla, že si pro tentokrát může vybrat cokoliv, co unese. Jeho naučená a téměř samozřejmá skromnost mě dojímala. Neustále jsem ho pobízela, že si může vybrat cokoliv. Po filmu jsme si povídali a v klidu odjeli domů. V noci jsem mohla spát, protože jsem měla radost z pocitu, že mi na někom záleží. Co byly ty peníze. Vtiskla jsem jim tvář. Dala jsem jim podobu hezkého odpoledne a splněných dětských přání. Vykoupila jsem tím svůj hřích? Zbavila jsem se viny? Cítila jsem nějakou nebo můj amorální pocit spočívá jen v názoru okolí, které by mě již zpátky nepřijalo, pokud by znalo pravdu?

Opět se zamotávám do své nejniternější diskuze. Pro mě jako pro člověka musí mít každý krok smysl. Někdo dokáže jen tak jít, někam ho osud zavane, je to jedno, vše se nějak vyřeší. Prostě někam směřuje, ale neví kam, ani proč a odpovědi hledá cestou. Ačkoliv se mi to nikdy nepodařilo tak, jak jsem si vysnila, musím znát své cíle dopředu. Být připravená. Plánovat jen to, co je nezbytně nutné, ale tušit výsledek. Vědět, jaké mám možnosti. Byly chvíle, kdy jsem si myslela, že tou podstatou bytí je někdo další. Člověk vedle kterého a s kterým žiji. Jenže už tolikrát jsem se spálila vlastním ,,ohněm“, přičemž oheň je připodobněním mé lásky, že hledat smysl kdekoliv jinde než u sebe, by bylo značně sebedestruktivním chováním. Vždyť bych přece nemohla pokaždé svůj smysl měnit podle partnerů, kteří přichází a zase odchází… Vždy jsem odcházela já, pravá mrcha nikdy neukáže větší zranitelnost, a pokud cítí, že dotyčný nemá zájem, opouští pole jako první. I když to bolí a stojí probrečené noci do polštáře.

Zkusila jsem starý osvědčený psychologický test. Sepsat si seznam, který obsahuje mé nejšťastnější momenty v životě a pak ještě jeden, který obsahuje mé nejvíce odstrašující chvilky. Pak na další list papíru máš napsat činnosti, které ti dávají nejvíce pozitivních pocitů či emocí nebo tě i třeba negativně, ale ve výsledku pozitivně nabudí. A na další stranu zase protiklad- činnosti, kterými trávíš nejvíce času. Ze všech listů dohromady máš vyvodit to, jaký způsob žití je ten nejlepší. V zásadě je to test postavený na prioritách, ale formou ,,Co děláš nejraději a co tě naopak nebaví“ se odpovídá snadněji než na otázku „Co je smyslem tvého života?“. Co tím tedy je? Pokud si připustím, že má cenu se po něm vůbec pídit? Má. Jinak mě nenaplňuje život. Jsem blízko. Vím to. Jsem blízko k objevení sama sebe. Konečně jsem naprosto upřímná a počítači nemusím zkreslovat své názory či morální zásady.