Násilný zázrak

Podívala se na něj a zašeptala pouhé promiň. Jeho chladný pohled jí připadal nejkrásnější na světě. Neviděla tu nenávist, kterou tak dobře skrýval. „Když už ti na mě nezáleží tak já teda jdu.“ řekl s vědomím, že tahle věta ji přesvědčí k čemukoli. S tichou výčitkou v očích a hlasitým vzlykem se k němu vrhla. Udělá všechno, jen když neodejde. A v té chvíli se v temně hnědých očích objevil vítězný záblesk.

Bez jediného slova ji odvlekl k posteli a položil ji na ní. „Prosím, nedělej to. Víš, že tě miluju, tak proč po mě chceš tak hloupý důkaz.“ prosila ho ještě naposledy. „Drž hubu a lež.“ byla jediná odpoveď, které se od něj dočkala.

Násilím do ní vstoupil. Bolestí jí vyhrkl z očí proud slz. Dívala se na bledě modrý strop a čekala, kdy tohle ponížení skončí. Cítila jak zrychluje tempo. Vnímala kapky potu koulející se po jeho obličeji, které kapaly na její krk. Na tváři jí dráždil jeho přerývavý dech. A v duchu jen prosila Boha, ať jí odpustí. Ona ho změní. Udělá z něj toho, o kom se jí zdálo, ona to ví.

Se stenem způsobeným tím, že ukojil svojí touhu, to peklo skončilo. Odvalil se a začal se oblékat. Ona se jen schoulila do klubíčka a vzlykala. „Uvidíme se. A mimochodem, měla bys zhubnout puso.“ řekl s pokřiveným úsměvem a odešel.

Donutila se pohnout se. Pomalu spustila nohy z postele a pokusila se vstát. Ostrá bolest v podbřišku jí vrátila zpět na postel. Podívala se dolů a zhrozila se. Všude měla krev. Zkusila se dostat do koupelny, ale šlo to pomalu. Musela se přidržovat věcí, které míjela, aby se vůbec udržela na nohou.

Stoupla si pod proudící, horkou vodu a nechala svoje týrané tělo hýčkat miliony kapek. Nemůže a nechce si vyčítat, že mu to dovolila. Vždyť se přece milujou, bylo to z lásky, jen už nevydržel čekat. A ta krev? I ostatní přece říkali, že poprvé to bolí. Příště to bude určitě o moc hezčí.

Jenže nebylo. Ani po páté, ani po desáté. Bolest přicházela znovu a znovu a opustit ji nechtěla. A pak jednoho dne kdy na tu kapku krve čekala, nepřišla. Z jeho rozhodnutí, že s kondomem je to na nic, vzniklo dítě.

Návštěva gynekologa jí potvrdila, co už dávno ze svého těla vyčetla. Začala vnímat tu energii, která se z malým, bezbranným tvorečkem v jejím břiše znenadání objevila. Jako by ho viděla. Jako by ho už držela v náručí. Ne, nemůže se svého děťátka vzdát. Jenže co když ji Michal zbije. Pro ránu nejde nikdy daleko. Ale má pravdu, měla by ho asi víc poslouchat. Jako tenkrát. Přece jí říkal, že ta sukně je moc krátká. Měla ho poslechnout a jedna jizva jako tichá výčitka na bledém těle by nebyla. Jenže tohle by nebyla pouhá jizva. Buď se vzdá svého dítěte, nebo svojí lásky. Nepochopil by jí, ale vždyť je to jen chlap, okřikla se v duchu. Žádný z nich si nehraje na lásku příliš dlouho. Ve svých myšlenkách ho obhajovala ze všech těch věcí, kterými jí kdy ublížil. Jenže ve skrytu svojí ztýrané duše věděla, že omluva pro to neexistuje.

Pak přišel den, kdy se v jejím nitru jakoby zachvěl nový život, aby jí ukázal, že na svět patří a že ho musí ochraňovat, protože sám přežít nezvádne. A v tu chvíli, kdy ve svém těle ucítila ten záchvěv, kdy se v ní probudil cit hlubší než jakýkoli jiný, tak našla sílu, co tak dlouho hledala. Našla tu sílu bojovat. O sebe, o svoje dítě a o lásku, kterou nikdy nedostala. Procitla náhle.Téměř jako ze snu.

Toho dne si sbalila věci z bytu plného jeho krutosti a vůně a vrátila se k rodičům. Ti jí vyslechli, vyčetli jí proč čekala až do dneška a slíbili jí pomoc.

Jen jednou ještě Michala spatřila. Stál tam na zastávce a ona asi metr vedle něj. S posměšnou poznámkou si změřil její zakulacené břicho a nastoupil do svého autobusu. Chtěl jí ranit, ale to se mýlil. Její dítě jí dodávalo tolik síly, že se dokázala usmát a dál čekat na svůj autobus.

Co bude dál? To netuší. Prozatím postačí dokázat se postarat o holčičku, která se měla každým dnem prodrat na svět. A muži? Dlouho v ní zůstane stopa Michalovi krutosti. Ale třeba jednou. Třeba se najde muž, který by miloval ji i její dítě.

Najednou jeji myšlenku přetrhla ostrá bolest a ona poznala, že ten den kdy se stane matkou je tady. Po hodinách a hodinách bolesti ji konečně sevřela v náručí. Byla překrásná. A když jí sestra přinesla vyplnit údaje, do kolonky otec napsala velkým písmem neznámý.