Queen of bitches 3

FÁZE 3 od konce

Dlouho jsem si sepisovala veškeré momenty, kdy jsem byla šťastná. V různou denní i noční dobu jsem přemýšlela, abych před sebou měla seznam. Ten seznam byl nakonec na šest stran a z nich jsem vyvodila své nejdůležitější hodnoty. Na prvním místě byla láska, souznění a s tím spojený sex. Normálně bych tyto hodnoty odlišila, ovšem pokud mám někoho skutečně ráda, nedokážu být nevěrná. A pokud dotyčného miluji, logicky s ním je i dobrý sex. S další prioritou byl ale problém. Nedokázala jsem přiřknout větší či menší důležitost ani jedné z nich. Zážitky. Trávení času, pokud není nikdo, komu bych mohla dát svoji lásku. Ale i když miluji, nemůžu ze své nátury jen sedět doma a i ležení v posteli při dlouhém milování je po pár dnech rutinní a nudné, když není proloženo něčím adrenalinovým nebo obohacujícím.

Došlo mi, že musím dát na stejnou ,,příčku“ lásku i zážitky. Pokud ty jsou však mou prioritou, je nutné mít i dostatek finančních prostředků k jejich realizaci. Další hodnota.

Při zamyšlení se nad nejšťastnějšími chvilkami mého života mi došlo, že nejšťastnější jsem byla na pláži v Miami, na ostrově na Key Westu na Floridě, na Costa Rice v městečku kurev a drogově závislých, v Barceloně v hotelu ozářeném milionem světel, v soukromém letadle směřujícím na Seychely nebo ve vrtulníku, který nás vyvezl na vrchol hory v Saint Moritz ve Švýcarsku. Jsou to zážitky spojené s cestováním. Nová místa, kterých je do konce života dostatek pro objevování. Potřebuji ve svém životě možnost kdykoliv odjet. Není to únik, nýbrž znovunalezení sebe sama. Není to snadnější cesta, jak nic neřešit. Naopak. Je to čas na poznání jiných hodnot i kultur a zamyšlení se nad těmi svými.

Bez úspěchu bych nebyla šťastná na sto procent. Musím být za něco pochválena, je nezbytný pocit vlastní užitečnosti a důležitosti. S tím souvisí i pocit, že chci vědět o něco víc než většina ostatních lidí. Mít rozšířené obzory, abych mohla své znalosti předávat dál nebo je využívat ke svému prospěchu. Člověk nemusí být inteligentní sám o sobě, aby věděl víc.

Přátelé. Ačkoliv stále platí můj názor, že každý žije stejně jen pro sebe, což se tak trochu neslučuje s filozofií přátelství… Stejně potřebuji občas někoho s kým je možné se opít, jít se projít, jít na kafe a sdělit to, co můj mozek už nechce vstřebávat, očistit se a občas i mít dobrý pocit z toho, že jsem někomu dokázala poradit- což znamená, že ten někdo toho ví třeba méně než já, nebo minimálně se na věc dívá z jiné perspektivy. Pokud už tedy mám kolem sebe přátele, chci se bavit. Další nutnost.

Poslední dvě hodnoty by byly zařazené v tomhle žebříčku výš, ale není akutní potřeba je tam cpát. Rodina a zdraví. Zdraví naštěstí zatím slouží, a pokud přestane, své priority jistě přehodnotím. O budoucí vlastní rodině- pokud nějaká bude- nepřemýšlím, protože stejně z dnešního pohledu nejde říct, kam bych ji ,,umístila“. A rodina, ze které pocházím, je kolem mě a nechci si ani v nejmenším představovat, že by někdo v ní třeba zemřel. Ale je to priorita? Rodina je zčásti samozřejmost, je určitou nutností, ale i příjemnou povinností. Je závazkem, ale i pomocí v nejkrajnější nouzi. Ale prostě tady je.

Obnažila jsem své nitro sama před sebou. Znám nejdůležitější aspekty svého mizerného života. Vím, co mě činí šťastnou. A přesto šťastná nejsem…

Přišla jsem na věci, které mě nebaví, které mě unavují nebo mi ničí mé vlastní představy. V zásadě jedním z hlavních bodů je partner, který může naplnit můj život. Takový, který bude se mnou absolvovat a vymýšlet neustále nové zážitky, se kterým budu aspoň jednou do roka moct někam odjet, případně se přestěhovat na druhý konec světa,Ale už teď vím, že pokud k tomu nebudu mít naplňující práci (úspěch, finanční jistota), pár skutečných přátel kolem a snahu neustále se vzdělávat, nebudu nikdy šťastná (vědění-úspěch).

Co je vlastně štěstí? Tahle úvaha je vcelku otřepaná, takže to zkrátím. Prostě existence štěstí je dost prchavá, takže honit se za ním je dost idealistické. Nemusím být permanentně šťastná. Užívám si i pocity chvilkové melancholie. Nicméně přesto všechno životním cílem je držet se nad vodou co možná nejvíce. Nespadnout do ní a neutopit se. Vědět co chci, snažit se dokázat to, nevzdávat se, neselhat. Moje priority už znáš. Jsi jimi TY. Ale jsem sobec, takže si nechávám svůj prostor na zážitky, které potřebuji k životu. Když některé budou s tebou, bude mě vztah s tebou naplňovat a já budu šťastná.

Tam někde ve světě se skrýváš. Nebo tě už znám, jen nenastala ta správná chvíle?... Nechci po tobě, abys převzal zodpovědnost za moje štěstí. Chci, abys chápal, co pro mě znamenáš a choval se podle toho. Je to tak a nedokážu se změnit, i když tak moc chci.