Co je tvoje, je i moje a co je moje, do toho ti nic není.

Každé seskupení, politický systém, způsob vlády nebo jen vedení je špatný. Je špatný, pokud se použije nevhodně, v nevhodné době nebo nepromyšleně.

Tak a dost nesmyslným větám, vraťme se do reality. Předně je poněkud legrační, dát studentům příležitost psát o něčem, co nikdy neprožili, co znají jen z vyprávění a na co si podle mého mínění ani nemohou vytvořit plnohodnotný názor. Je taky vidět, jak rychle čas ubíhá, že za pár let už onu Sametovou revoluci budeme znát jenom ze zápisů v učebnicích, protože nebude nikdo, kdo by ji zažil a mohl nám vývoj povyprávět tak detailně, jako to umí naši rodiče, babičky a dědečkové…

Největší vliv na nás mají ti nejbližší, a ti moji zastávají vesměs protikomunistické názory. Člověk, ač se to někdy nezdá, je velice přizpůsobivý a snadno ovlivnitelný tvor. A tak když žije 41 let ve společnosti s jakýmisi pravidly, ať už s nimi souhlasí, nebo ne, časem na nich začne být více či méně závislý. Tohle přesně býval problém mojich prarodičů, a dodnes je to problém celé té starší generace. To až ti mladší, ti, kteří cinkali s klíčema na náměstí,chtěli žít jinak, vysnili si lepší svět, takový, jaký byl před válkou a takový, který jim byl zakryt jakousi Železnou oponou.

Nemůžeme říct, že bychom se teď měli lépe, ale pravdou je, že kdybychom skutečně chtěli, náš stát by se teď mohl ubírat úplně jiným směrem…Za totality jsme svůj názor vyjádřit nemohli, dneska to zkoušíme, ale neefektivně a kolikrát nevíme, co chceme.

Přesto ale v zemi vládne svoboda a demokracie, už nejsme nuceni stát frontu na banány ani na nás na hranicích nikdo nestřílí…

Celý stát a každičký jednotlivec v něm je nezávislý, už se slepě neřídíme Stalinovým heslem: „Všichni jsou si rovni“ (ale někteří jsou si rovnější), svobodně cestujeme po celém světě a každý má relativně neomezené možnosti.

Jsou situace, ze kterých by byl socialismus brilantním východiskem, jenže u nás k té situaci rozhodně nedošlo. A když se podíváme na státy, kde tomu tak je nebo bylo, jsou to vesměs zaostalé a nerozvíjející se státy, což je samozřejmě špatně. Socialismus jako takový není vůbec špatná myšlenka, vždycky jde ale v souvislosti s ním zároveň o totalitu, tedy vládu, kdy jeden nařizuje a ostatní poslouchají.

Takže až jednou budu stát před volební urnou, vzpomenu si na Stalina, jeho činy a jeho 41 let dlouhý odkaz v naší zemi a budu mít jasno, jak a pod vedením koho si budoucnost nás jako národa představuji.