Jirka 2

Byli jsme již blízko Telče, když se Standa rozhodl radikálně zlepšit svůj jízdní komfort, čehož hodlal dosáhnout opětovným zalepením své unikající pneumatiky. Spočinul u jakési strouhy a mne nechal pokračovat mým už zaběhnutým způsobem.

Na kraji Telče jsem usedl u silnice, čekal na Standu a vzpomínal, který významný den je příčinou průvodu, který mě míjel. Vzápětí jsem zjistil, že se nejedná o nadšené pracující, ale o sklizní obtížené houbaře vycházející z lesa.
Jednu z houbařek doprovázel kanec. Nemyslím tím pana chotě, nýbrž skutečného divočáčka odrostlého pyžámku, který kolem ní obíhal jako psík.
Když ke mně dospěli, přiběhl ke mně, očuchal mi nohavici, nechal se podrbat v tvrdých štětinách a pak vběhl do branky, kterou mu otevřela panička.Pak už se blížil Standa a tvrdost jeho rysů mnohonásovně převyšovala tvrdost zadní pneumatiky.

Od Krahulčí je terén kopcovitější. To nám dopřálo nezapomenutelné okamžiky triumfu a opojení z jízdy. Standa dohustil kolo a již jsme se spouštěli, položeni na řídítkách svrchu dolů.
A po pěším výstupu na další vrchol a znovu triumf!

Nikdo z primitivních národů nesvede tak nadšeně halekat a řvát.
Takto rozjařeni jsme dorazili do Studené, kde jsme se rozhodli uchýlit od trasy a zamířit na Kamenici, kde má Standa příbuznou.

Putovali jsme již zažitým stylem a dospěli do vsi, kde na rozcestí stála hospoda.
Standa projevil mínění, že má dost konzervované výživy a zatoužil po něčem domácky vařeném.
Vešli jsme, usedli ke stolu a zavedli řeč na téma stravy s místním hostinským. Tento projevil ochotu nás dle svých možností nasytit.
Jeho možnosti byly úhrnem dvě: poměrně zachovalý chléb a guláš z konzervy.
S konzervovaným gulášem souhlasil Standa tak neradostně, že jsem se neopovážil požádat hostinského, aby nám jej dochutil houbami, na které jsem si až obdivuhodně zvykl.