Tři dědci v chalupě - Rekreace

Bylo krásné, slunečné ráno, když tu se Bohouš zrovna vzbudil a šel se opláchnout jako každé ráno.
Mezitím ještě stále Milouš i Evžen pospávali, bylo to i podle vydávaných zvuků jasně znát. Bohouš
se vrátil od vědra a podíval se na hodiny, následně promluvil: ,,Ten krám už zase nejde!" a
následně zařval: ,,Milóši!!" Milouš se převalil a spal dál, ale vzbudil se Evžen a začal sekýrovat
Bohouše: ,,Bohóši, seš tuhej!!" Bohouš okamžitě vyběhl z chatrče a Evžen vstal a šel k vědru,
aby se opláchnul... Milouš zatím něco mumlal ze spaní. Bohouš se vrátil do chýše se sekyrou
a slovy: ,, Tak pojď!" Evžen mu odvětil: ,,Vždyť je stejně tupá...", na což se Bohouš nenechal
pobízet a vyslovil: ,,No, to je toho, tak Tě ní umlátím a bude." Se značnou arogancí ve hlase, když
tu se náhle ozvala rána ze světnice a Bohouš i Evžen se hned svým nejvyšším možným tempem
vydali do místnostni, ze které se ozvala tato rána. Bohouš i Evžen vstoupili do místnosti s jistými
obavami, které byli opodstatněné, protože jak se domnívali, tak Milouš skutečně spadl z postele.
Značně vyjevený Milouš promluvil: ,,Hóši, víte co je dnes za den?" Evžen i Bohouš se zarazili a
čekali, co z Milouše vypadne. Milouš po chvíli přerušil ticho a konstatoval: ,,Dneska jedem na tu
rekréáci." Bohouš i Evžen pochopili, že se musí začít balit, aby to stihli. Milouš šel k vědru a
Bohouš šel hledat jisté nezbytné věci, které se pro tyto příležitosti nedají postrádat, no a Evžen
šel vytlačit jejich sportovní žihadlo z kůlny... Mezitím přišla pošťačka před chýši a zaklepala na
dveře, které snad držela už jen síla vůle. Milouš se zrovna skláněl nad vědrem a když slyšel
klepání, praštil se o poličku do hlavy. S velkým brbláním došel ke dvěřím a vzal za kliku, která mu
zůstala v ruce. Tak ho napadlo do dveří praštit, což také učinil, dveře se rozevřely dokořán a
Milouš se podíval, kdo to tam stojí. Doručovatelka mu oznámila, že má pro něj balíček v hodnotě
pětiset korun českých, na což se poškrábal na svém pozadí a z kapsy trenek vytáhl zmuchlanou
pětiset korunovou bankovku se slovy: ,,Déte to sem." Pošťačka si ji s nedůvěrou vzala, dala mu
balíček a rychle se začala od té chýše vzdalovat. Mezitím Evžen vytlačil trabanta a řekl: ,,Co tu
ta ježibába chtěla?" Na to Milouš odpověděl: ,,Přivezla mi tóhle." a ukázal Evženovi balíček.
Evžen ještě konstatoval něco v tom smyslu, že je mu divný, že tu babu ještě nesestřelili. Bohouš
sešel s půdy a táhnul obrovskej kufr nafutrovanej až k prasknutí. Milouš mezitím odpochodoval
a Evžen se ptal Bohouše, jestli něco nezapomněl. Na to mu Bohouš řekl: ,,Mám séznam, tak
to móžem vošéfovat." a Evžen začal číst: ,,Smradlavý fusakle". Bohouš: ,,Mám dva tucty párů."
Evžen: ,,Jed na krysy". Bohouš: ,,Mám". Evžen: ,,Baterky". Bohouš: ,,Mám". Evžen: ,,Kudla".
Bohouš: ,,Mám". Evžen: ,,Dvě basy piv". Bohouš: ,,O to se stará Milóš". Evžen začal řvát přes celou
chýši: ,,Milóši!!!". Milouš odvětil: ,,Dvě basy piv máme". Evžen: ,,Píšu si dvě basy piv a dokud tam
nedojedem, nikdo nebude chlástat!"  Bohouš: ,, No jó ..." s nelibou odvětil. Evžen: ,,Brokovnice"!
Bohouš s velkou nejistotou ve hlase: ,,Vzal jsem ji nebo ne?" Na což se ozval Milouš: ,,Bohóši,
proč se ti tu zase valí ta kulovnice?!" Bohouš: ,,Pak nám ji vezmi, jó." a Milouš raději neodpovídal.
Evžen se dál ptal: ,,Troje trenky?"  Bohouš: ,,Mám." Evžen: ,,Troje tílka?"  Bohouš odvětil: ,,Mám."
Evžen: ,,Půl tuctu štanglí vysočiny?"  Bohouš: ,,Mám." Evžen:,, Komposty z osmadevadesátýho?"
Bohouš: ,,Mám."  Evžen: ,,Troje páry bót?" Bohouš: ,,Mám". Na to řekl Milouš: ,,Tak můžeme
vyrazit." A tak zamkli chýši, připevnili kufr na trabant a nasedli do něj, za volant se usadil Evžen
jakožto jediný aspoň trochu zodpovědný z nich, a vyjeli. Po chvíli cesty konstatoval Bohouš
směrem na adresu Milouše: ,,Milóši, že Ty nemáš fusakle?" a Milouš odvětil: ,,Jak si to póznal?"
No Bohouš mu odpověděl: ,,Snadno, protože běží za autem." A Milouš na to: ,,Ono je to za chvíli
přestane bavit a vrátí se do chýše." Na to Evžen řekl: ,,Já nehodlám řídit auto, pokud mě tu budou
pronásledovat Milóšovi fusakle ..." Milouš odfrkl: ,,Za chvíli je to omrzí." a tak asi po půl hodině
cesty se fusakle vážně vzdaly. Bohouš: ,,Tomu se říká oddané fusakle" s jistým humorem ve hlase
a Evžen řekl: ,,Už jsem myslel, že to nevzdaj a hle, už ji vidím, naše rekréáční letovisko." Bohouš
odvětil: ,,Myslíš tamtu barábiznu, co se rozpadá?" A Milouš řekl: ,,Tak to je přešně ono." A Bohouš
raději mlče., Tato rekreační oblast se nacházela na vyvýšeném místě v lese, kde se poblíž
nenacházela žádná známka civilizace. Když dojeli k této barabizně a vystoupili, v tu chvíli Milouš
konstatoval: ,,Hoši, za pět minut je výkop." Popadli basu piv a nejvyšší možnou rychlostí všichni
tři vtrhli do barabizny a zapnuli televizu, která už měla nejlepší roky svého života za sebou.
Z televize se po zapnutí ozvalo: ,,Tak, už je tu výkop ..." Evžen, Milouš i Bohouš dřepli na starý
kanape, které tím, že je uneslo, prokázalo nevídanou sílu vůle a asi i pružin. Bohouš, Milouš i
Evžen popíjeli pivo za pivem a dávali instrukce čutálistům, jak se to má hrát. Tu Bohouš zařval:
,,Centr!" Tu zase Milouš: ,,Lajna!" a také Evžen nezůstal pozadu: ,,Hrej ty simulante!" z televize
se ozvalo skleslým hlasem: ,,Góól, po čtyřech našich šancí jsme inkasovali a prohráváme nula
jedna ..." Bohouš, Evžen i Milouš začli nadávat a po několika minutách komentátor oznámil:
,, A je tu konec prvního poločasu, za patnáct minut je tu ta hrůzostrašnost zase ..." Milouš
řekl: ,,Hele, podívejte, veverka." Skutečně, na okně byla nalepená živá veverka s velkým šklebem.
Bohouš řekl: ,,To je sice hezký, ale dójdi pro tu druhou basu piv." A Milouš se zvedl a šel, mezitím
Bohouš a Evžen diskutovali o tom, proč, když celou dobu drželi míč, tak že prohrávají nula jedna.
Milouš vylezl z barabizny a začal lovit druhou basu piv, když uviděl veverku, která o něj jevila
značný zájem. Tak k ní přišel a natáhl ruku, aby si na něj mohla vylézt, se slovy: ,,Pójď maličká."
A veverka se k jeho ruce přiblížila a hryzla ho do malíčku, který mu chtěla uhryznout. Milouš
rychle ucukl a běžel do barabizny. Když tam doběhl, zabouchl dveře a začal líčit Bohouši i
Evženovi, co se stalo. A ukázal jim zakrvácený prst, na což mu Bohouš odvětil: ,,To je blbost."
Cosi začalo šramotit na okně a všichni tři zvedli hlavy a podívali se, co se děje. Na tom okně
byla zakrvácená veverka od Miloušovy krve s kudlou, kterou našla v kufru, který nechal Milouš
otevřený, když tam hledal druhou basu piv. Navíc se veverka tvářila, že by se s Miloušem,
Bohoušem i Evženem ráda setkala, ale asi by to nebylo přátelské setkání. Milouš, Bohouš i
Evžen se vyděsili a rychle začli přemýšlet, co mají dělat. Evžen se zeptal Bohouše: ,,Bohóši,
že sis tu brokovnici vzal do chalupy, že?!" se značným koktáním a nejistotou, když náhle uslyšeli
výštřel a něco, co by se dalo přirovnat smíchu šílený veverky ... ,,Hoši!", řekl Bohouš a dodal:
,,Musíme zabarikádóvat dveře!" Na což Milouš: ,,No jo, ale čím, Bohóši?!" Bohouš rychle začal
myslet a pak z něj vypadlo: ,,Kanapem a za okno póstavíme skříň." V tu chvíli zatrnulo Evženovi,
který řekl: ,,Než abych se zvedal, tak to se raději od tý veverky nechám séžrat!" V tu chvíli
Milouš i Bohouš vzali kanape, každý z jedné strany, a shodili z něj Evžena, který konstatoval:
,,Tak vám pěkně děkuju." když tu náhle veverka začala mlátit čímsi do dveří. Milouš i Bohouš
vystartovali a zabarikádovali dveře kanapem. Veverka toho sice nechala, ale Bohouš i Milouš
a možná i Evžen měli za to, že jde vysklít okno a tak Milouš posunul skříň před okno, které
bylo již také zabezpečené. Milouš, Bohouš i Evžen si vydechli a v tu chvíli se z televize
ozvalo hlasem komentátora: ,,Jsme zpět a začíná druhý poločas ..." Evžen se zeptal Bohouše
a Milouše: ,,Tóž hóši, myslíte, že ta veverka odešla?" Bohouš: ,,No, asi jo." V tu chvíli zaslechli
motor svého trabantu. Milouš: ,,Myslíte, že ta veverka umí řídit?" Evžen i Bohouš mu jednohlasně
odpověděli: ,,Ne!!" Z televize se ozvalo: ,,Góóóóól a je srovnáno, toto je úplně jiná jízda než v
prvním poločase ..." a přesně v tu chvíli stěnou barabizny projel trabant v moci této veverky, která
očividně chtěla zakousnout Milouše a případně Bohouše i Evžena.  Všichni tři rychle popadli
televizi a hodili ji po veverce v trabantu. Televize prolétla předním sklem a skončila na sedadle
řidiče, kde v tu chvíli byla veverka s brokovnicí. Chvíli bylo ticho, které ovšem přerušil Evžen
citací: ,,Člověk zase vítězí nad přírodou ..." Jakmile to dořekl, zazněl výstřel, obrazovka
bedny z trubadůry se rozlétla a zní vyskočila vychechtaná veverka. To už Milouš, Bohouš i
Evžen na nic nečekali, vrhli se ke dveřím, odkopli kanape a vzali za dveře tak, že jim zůstaly
v ruce. Avšak hned je odhodili a utíkali do lesa, od kterého si slibovali, že tam nemůže být
nic horšího než tato veverka. Na jejich pokročilý věk rychlost, kterou utíkali, byla nepřiměřeně
vysoká, možná tenkrát padl světový rekord. Tak se Milouš, Bohouš i Evžen vydali do lesa
jenom v propocených, zapáchajících tílkách a trenýrkách, která na nich snad držela už jen
síla vůle. Po chvíli cesty, když zjistili, že už je asi veverka nepronásleduje, začali
přemýšlet, co podniknou. Milouše po chvíli napadlo, že ho vždy ty nejlepší nápady napadnou,
když je na záchodě. Konstatoval: ,,Musím si odskočit." a šel k nedalekému křoví,
kde tedy začal vykonávat potřebu. Když už byl hotov, tak se křoví začalo třást a cosi
černého a chlupatého, dle názoru Milouše šlo o tchoře smradlavého, vypadalo to dosti
prokřehle, mokře a naštvaně, když se chvíli nic nedělo, tak se Milouš otočil a chtěl
jít zpátky za Bohoušem a Evženem, jenže naráz ucítil, že jeho setkání s tímto zvířátkem
ho jaksi poznamenalo, což usoudil podle svého čichu. Mezitím Evžena s Bohoušem napadlo,
že by jim mohli pomoci světové strany, tak začali přemýšlet a došli k závěru, že slunce vychází
na východě a zapadá na západě, tak se podívali na oblohu a zjistili, že je zataženo, v tu chvíli
připochodoval zpět Milouš, Bohouš se hned na něj otočil a řekl: ,,Milóši, ty si cejtit něják jináč
než obvykle ..." Milouš se raději nevyjadřoval, z Evžena vypadlo: ,,Půjdem k tý hóře a tam se
podíváme kam dál bychom se mohli vydát." Milouš i Bohouš nic nenamítli a tak se vydali
k tomu vyvyšenému pahorku. Chvíli šli, když se ozvalo zapraskání a jakési žuchnutí, Evžen
a Bohouš se na sebe podívali a po chvíli váhání co se stalo se Bohouš zeptal Evžena: ,,Kde
je Milóš?" no což se ozvalo ,,Já su tády!" odvětil Milouš, který byl zapadený v jakési jámě,
ze které se nemohl dostat, Bohouš a Evžen přiskočili a začali Milouše vytahovat, což se
po slabé půl hodině povedlo, když byl Milouš z jámy venku konstatoval: ,,My tu zemřeme,
najděme si nějaký útulný místečko, kde bychom mohli natáhnout brka ..." Evžen hned
rozčileně odpověděl: ,,Ty si myslíš, že jsem Tě s tím svým káčerem vytahoval jen proto
abys tu mohl zemřít? Cha! To ví že jo ty saláte." na což Milouš odpověděl: ,,Dobře, nemyslíš tím
káčerem náhodou houséra?" na to Evžen zareagoval tak, že řekl: ,,To je jedno." teď už se ozval
i Bohouš a pronesl pár slov: ,,Tóž jdéme." a tak pokračovali v cestě za pahorkem. Až došli před
pahorek, tak Evžen prohlásil: ,,Milóši, byl to dobrej nápad, opravdu nehodlám na ten Everést
šplhat, to raději natáhnu ty brka." Bohouš: ,,Nic nechcu slyšet a jde se." Milouš i Evžen se
znechucením začali šlapat na ten pahorek. Když už se začalo stmívat, tak byli Bohouš, Milouš
i Evžen skoro u vrcholu, ale řekli si, že si lehnou pod ten strom co stojí kousek od cesty a tak
se také stalo. Pro Milouše, Bohouše i Evžena to byli rušné chvíle v dnešním dni, který je značně
zmohl. Z rána se vzbudil Bohouš a chtěl se jít umýt k vědru, protože to co se stalo měl za špatný
sen, když mu došlo, že to není sen, tak začal hledat kde je Milouš a Evžen, který se zrovna
vzbudil a byl v podobném rozmaru jako Bohouš před chvíli, až mu došlo co došlo Bohoušovi, tak
se porozhlédl okolo sebe a díval se dokuď neuviděl Bohouše, který jen nevěřícně zíral, Evžen
řekl: ,,Tohle se nedá srovnat s póstelemi, který máme v chatrči, tohle je proti nim ten
kómfort ..." Bohouš s přikyvováním pronesl: ,,Pravda." to už byl vzhůru i Milouš, který byl
ve stejném rozmaru jako před ním Bohouš i Evžen. Po chvíli byli všichni připraveni aby mohli
pokračovat na vrcholek pahorku, tak se tedy vydali nahoru. Když dorazili asi po hodině cesty
na vrcholek pahorku, tak Evžen pronesl: ,,Všůde strómy a nikde žádnej barák." a měl pravdu,
protože skutečně kam se podívali, tak tam byl jenom les. Bohouš v tu chvíli řekl: ,,Milóši, možná
toho bůdu litóvat, ale co to máš na tý kapse na spódkách?" na to Milouš odpověděl: ,,Tó je kómpas,
jak mi ho včera přivezla tá póšťačka ..." v tu chvíli se na něj otočil Evžen a začal lamentovat: ,,Ty
Milóši, to mi chceš říct, že jsme sémka lezli úplně zbytéčně?!" Bohouš hodil po Miloušovi vyčítavý
pohled a Evžen pokračoval ve svém lamentování: ,,Tys mě nechal i s tím mím káčerem abych se
sem plahočil, jén póčkej!" na to mu Milouš odpověděl: ,,Nerózčiluj se, ještě Ti prdne žilka a búdeš
za sebou tahat nóhu." Evžen se na Milouše podíval, tak jako by ho chtěl zprovodit ze světa, ale
Milouš pokračoval ve své odpovědi na Evženovo lamentování dál: ,,Vždyť stejně nevíme kde jsme.
Ten kompas nám stejně nepómóže ..." na což se už ozval i Bohouš a pravil: ,,Pójdem na sever,
tam určitě někoho pótkáme." na to Evžen, který byl stále ještě rozčilený konstatoval: ,,Léda tak
nějakýho vikinga, to teda né, pójdem na jih a tam určitě někóho pótkáme." Evžen se již na pohled
sklidnil, tak se tedy vydali na jih. Už bylo nejspíše poledne a Milouš, Evžen i Bohouš vypadali, že
by si potřebovali dát přestávku, ale ještě chvíli v cestě pokračovali až nakonec promluvil Bohouš:
,,Musíme se si dát pauzu." a Milouš i Evžen přikývli a sedli si, Milouš se posadil do kapradí a něco
uslyšel, připadalo mu to jako praskání a tak řekl: ,,Hóši, slyšíte tó?" Evžen, co byl opřený o strom,
který byl nahnutý řekl: ,,Nesmýsl, nic tu néni." Bohouš se začal třást a ukazoval do křoví které se
také třásklo, ale ne tak jako Bohouš, Evžen i Milouš zbystřili a čekali co se stane, z křoví vylezl
jelen. Bohouš si znatelně oddechl a promluvil tato slova: ,,Uf, jélen jeden neškódný." v tu chvíli
jakmile to dořekl, uslyšeli zapraskání a na hlavu Bohouše přilétl oříšek, Milouš, Bohouš i Evžen
zvedli své hlavy a podívali se co to bylo, na stromě byla veverka, ta samá veverká co byla v té
barabizně. Teď již sice neměla ani brokovnici ani trabant, ale všude okolo byly šišky a měla
zakrvácené zuby. Milouš, Bohouš i Evžen se rychle zvedli a běželi, při tom je skoky po stromech
pronásledovala veverka, která navíc neustále házela po Milouši šišky, Milouše také pár velkých
šišek zasáhlo. Když už to vypadalo, že Milouš najde věčný klid po sprškou šišek, tak vysmátá
veverka v chvíli nepozornosti narazila hlavou do kmene stromu a spadla na zem. Milouš s
Bohoušem i Evženem na nic nečekali a pelášili co jim nohy stačili. Po tom co už uběhli slušnou
vzdálenost, tak Milouš u kterého byla v hlase patrná únava pronesl: ,,Když je tá vevérka tám, tak
nemóže být u nás v barábizně ..." v ten moment se všichni zastavili a Evžen pravil: ,,Na hóru!!"
Bohouš se na něj nechápavě podíval a řekl: ,,Ják nahóru?" a Milouš se na něj otočil a odpověděl
mu: ,,Na kópec." v tu chvíli to i Bohoušovi došlo a svým tempem se vydali na pahorek. Když tam
dorazili už byl skoro večer. Milouš řekl: ,,Ále kudý k barábizně?" a na to Bohouš hned pronesl toto:
,,Hele, tam jak je zničenej les, tak táma jsme šli." na nic nikdo z nich nečekal a poničenou cestou
se vydali zpět k barabizně, část lesa, kterou původně k pahorku přišli, byla značně poničená ...
Určitě už byla noc, když dorazili silně zničení a znatelně vyčerpaní k barabizně, ale zvládli to,
Milouš hned vzal rozbitou televizi a vyndal ji z trabantu, Evžen ho vytlačil z barabizný a Bohouš
posbíral do kufru vše co zbylo, dokonce i brokovnici. Evžen již nastartoval trabant, který byl sice
plný střepů a měl rozbité přední sklo a poškozenou přední kapotu, ale pořád jezdil, Bohouš si sedl
dozadu a Milouš vedle Evžena dopředu a vyrazili, jenže sotva se dostali na cestu, tak Bohouš
konstatoval: ,,Máme společnost." za trabantem totiž běžela veverka a měla několik oříšků, které
nejspíše nechtěla jíst, začala je házet po trabantu, hned první oříšek prolétl zadním sklem a
udělal Miloušovi na hlavě bouli, ale v tom z lesa vyběhl ten jelen, kterého onehdá potkali, vzal
veverčin hřbet do zubů a odnesl ji do lesa neznámo kam. Když viděli, že jim veverka již nebude
komplikovat život, tak si značně ulevili. Bohouš tehdy pronesl: ,,To byla nejlepší rekréáce za
pósledních pět lét." a Milouš dodal: ,,Možná jen tá se smečkou vlků byla lepší." a Evžen už
jen doplnil: ,,Za rók tam pójedem záse, akórát musíme Jožkovi říct aby tu barábiznu ópravil."
Milouš i Bohouš už jen souhlasně přikývovali. Asi po slabé hodině cesty dorazili ke svě chýši,
před kterou stepovali Miloušovi fusakle, které byli skutečně prokřehlé. Tak skončila jedna z
rekreací Bohouše, Milouše a Evžena.