Interstate 20

Každodenní cesta do práce. Z parkoviště vyjedu na Texas Street, jedinou ulici, na které ještě není vidět celkový úpadek města. Po Texas Street dolů na most do Bossier City, pak vpravo po Traffic Street a do pětipodlažního nadzemního parkoviště. Zaměstnanci kasina a hotelu Horseshoe tam mají vyhrazená místa. Návštěvníků je rok od roku stále méně, s parkováním není problém. Celá cesta mi zabere zhruba 5 minut a ačkoli jsem to nikdy nezkoušel, troufám si říct, že bych ji dokázal odřídit i poslepu.

Před lety jsem chodíval pěšky. Po osmi hodinách v zakouřeném kasinu to byla docela příjemná noční procházka. Jednou v noci mě ale míjelo auto plné mladých černochů s baseballovými pálkami a zaslechl jsem nadávku o zkurvených běloších. Od té doby jezdím výhradě autem. Obchodní centrum města je v noci zcela opuštěné. Za zaměstnanci bank a úřadů zapadnou v pět hodin odpoledne dveře a downtown se vyprázdní. Dokonce i bezdomovci se stáhnou někam jinam.

Domů se vracím v jednu hodinu po půlnoci. Žena už dávno spí, ráno vstává brzy. Poslední dobou špatně usínám. Převaluji se třeba několik hodin. Krátce potom co konečně zaberu, žena vstává. Připraví mi snídaní a odchází do práce. Vlastně se vídáme jen málo.

Dopoledne něco málo sním, ale hlad nemám. Koukám na televizi. Pak sednu do auta a jedu do práce. Texas Street, most do Bossier City, Traffic Street, nadzemní parkoviště. Už šest let, den za dnem.

*****

Dnes odpoledne jsem cestou do práce zapomněl odbočit na Traffic Street. Vůbec nevím, jak se to mohlo stát. Prostě jsem se zamyslel a pokračoval po East Texas Street. Došlo mi to hned, ale otočil jsem až u obchodního centra. Kdybych pokračoval dál, jel bych souběžně s Interstate 20. Kam bych vlastně dojel? Nemám ani tušení, kde East Texas Street končí.

V práci jsem vyjel výtahem až na střechu hotelu. Jsem zaměstnán jako supervizor uklízečů. Když na hodinu zmizím, nikdo mě nepostrádá. Ze střechy jsem koukal na osvětlenou Interstate 20 a přemýšlel, kam vede. Nejspíš do Jacksonu v Mississippi a potom dál na východní pobřeží.

*****

Neplánovaný výlet mě zneklidnil. Dnes jsem vyjel o celou hodinu dřív a  pokračoval po East Texas Street až k obchodnímu centru. V drive-in jsem si koupil kafe a vyrazil dál na východ. V téhle části města jsem nikdy nebyl. East Texas Street se stále motala kolem Interstate 20. Projel jsem Red Chute, Eastwood a otočil to až u opuštěných vojenských budov na předměstí Mindenu. Vůbec si nevzpomínám, že bych si v posledních letech něco takhle užil.

Po East Texas Street jsem jel ještě dvakrát. Vždy o kousek dál. Pak už nebylo kam.

*****

Nastal čas opustit East Texas Street a prozkoumat Interstate 20. Vstal jsem brzy, připravenou snídani hodil do tašky a hned vyrazil. Najel jsem na Interstate 20 a otočil to až za řekou Mississippi, v městečku Vicksburg. Do Jacksonu mi chyběla sotva hodina. Když jsem po šesti hodinách v autě dojel do práce, cítil jsem se jako mladík. Unavený, ale plný energie a naděje v budoucí zážitky.

*****

Dva dny volna. Duchem jsem byl na silnici. Začal jsem si kreslit ruční mapu a doplňovat poznámky. Itinerář, města, řeky i charakter krajiny. Z hlavy jsem začal sestavovat mapu Ameriky zakreslenou jen na základě mých pozorování. Srovnání se skutečnou mapou by bylo zajímavé, ale já se pohledu na skutečnou mapu úzkostlivě vyhýbal. Skutečná mapa by mě připravila o dobrodružství poznání.

*****

Vzal jsem si den volna a získal tak dalších devět hodin času. Po Interstate 20 jsem dojel do Jacksonu v Mississippi,  po Interstate 55 do Memphisu v Tennessee a po Interstate 40 do Fort Smith v Arkansasu. Obědval jsem hamburger v motorestu u dálnice. Silnou kávu mi přinesla servírka s mastnými vlasy a cigaretou v ruce, rádio vyhrávalo nějakou country vypalovačku a zarostlí řidiči trucků vypadali, že nejdou pro ránu daleko. Jak jsem mohl přežívat na bezchutném jídle ve firemní kantýně? Kde jsem nechal život?

Pozdě v noci jsem zastavil před domem, zůstal sedět v autě a poslouchal praskání chladnoucího motoru. Byl jsem unavený a měl hlad jako vlk. Cítil jsem se nejlépe za posledních deset let.

*****

Vybral jsem si všechnu dovolenou a začal čerpat neplacené volno. Projel jsem městečka se zvláštními názvy jako Plain Dealing, Bootlegger Crossing, Two Guns, Goodbee, či Dry Prong. Místa, kde se zastavil čas. Dálniční obchvaty, komplikované moderní betonové dopravní uzly, i zaprášené polozapomenuté cesty, vedoucí odnikud nikam podél dřevěných plotů farem. Moje ručně kreslená mapa je stále bohatší a podrobnější. Nejsem ale schopen dostat se přes hranici osmi hodin cesty od domu. Vždy musím otočit a včas se vrátit.

*****

Žena nic netuší. Připadám si jako bídák. Do práce jsem prakticky přestal chodit. Jak dlouho bude trvat, než se to provalí? Našetřené peníze ještě vydrží dlouho, ale co bude potom? Jakmile ale sednu za volant, všechny otázky jsou pryč a mám před sebou jen cestu.

*****

Dnes jsem se chystal prozkoumat oblast za Austinem v Texasu a pohrával si s myšlenkou, že vrátit bych se mohl přes Houston. Hvízdal jsem si Me and Bobby McGee, vyšel před dům a na okamžik se mi zastavilo srdce. V autě, na sedadle spolujezdce, seděla žena.

Polil mě ledový pot. Rozklepaly se mi kolena. Zjistila to. Zjistila, že jsem přestal chodit do práce. Co všechno vlastně ví? Podezřívá mě z nevěry? Myslí si, že utrácím rodinné úspory v mexických bordelech?

Pomalu jsem přešel k autu, otevřel dveře a posadil se za volant. Žena byla oblečená do pohodlných cestovních šatů. Vlasy měla rozpuštěné na ramena jako za mlada. Žádný přísný kancelářský drdol. Vyčkával jsem, neschopen slova. Tahle situace byla v její režii, ona musela udělat první krok.

Chvilku bylo ticho. Ruce jsem položil na volant, dodával mi jistoty. Oči jsem upíral na mušince na předním skle.

"Greenbrier," promluvila chraptivým hlasem. "Když vyjedeš po pětašedesátce z Conwaye na sever, musí tam být Greenbrier. Jezdila jsem tam jako malá. V tvé mapě je chyba, máš tam Shady Grove, ale musí tam být Greenbrier. Pak asi Damascus, nebo Twin Groves. Nevím, nevzpomínám si." Pokrčila rameny, prohrábla vlasy a podívala se na mě. V jejích tmavých očích jsem se před dvaceti lety utopil. Vlasy už měla lehce prokvetlé šedí, ale pořád byla krásná. Proč jsem to v posledních letech neviděl?

Conway. Musím nahou na Interstate 30 a potom přes Little Rock v Arkansasu. Otočil jsem klíčkem v zapalování, nechal motor trochu probublat a pak sešlápl pedál.

Nemusíme se vracet. Dovedete si představit ty možnosti?