žití v iluzi

Žijeme ve snech,

a sníme životě.

Toužíme po štěstí,

navzdory realitě.

Bráníme ideje,

v než nikdo nevěří,

možná až s podivem,

věříme v neštěstí.

Já doufám se probouzím.

Já hledím žití do očí!

Já hlásám že miluji,

a nikdo mi nevěří.

Pár hlasů v temnotách,

o pomoc křičí,

pár očí s bolestí,

tážou se bez ptaní.

Křičím že miluji,

vrhám se proti zdi,

cit není na prodej,

nechtěj to pochopit.

Oni mi říkají,

ať už jdu zase spát.

Já ale nemohu,

mám tě až příliš rád.