Viva españa

sedmadvacátého v měsíci

každý jeden měsíc v roce

vždycky vzpomenu si na slunce, které bere roha

mizí do vln pod soklem majáku v  Peñiscole - Benicarlu

k desáté večer už jsem netrpělivý, až skončí tvoje služba v Los Conjechos

u popelnic už jsem vyzvedl igelitovou tašku s naším pokladem, příteli

odliv nám dovolí bezestrachu si vyšplhat po skalce na naše místo, sednout si

připravené skýnky za kamenem, naleštit tričkem spoceným z celého dne, jak je to dávno

co jsme to pili za ročník, co že to bylo, pozdní sběr nebo vino de mesa, la riocha, ó

olivy donesené možná od Rafa nebo z Conjechos, kdo ví, byly trpké jako náš osud

kde je ti konec můj příteli