Návrat

Už uběh přec nějakej ten pátek,
co nadešel krátce velkej zmatek,
chodil se mnou jen jeden chlapec,
vodíval mě tam na zdejší kopec.

Už ani nevím, proč jsem odešla,
tehdy si, mámo, s prádlem vešla.
Cesta rovná od vrátek ještě vede,
ale co na tom už dneska sejde?

Mami, ty si stála vždycky při mě,
ale když se táta vrácel po tý dřině,
míval na něj dost krutých řečí,
kolik bere a proč na mě křičí.

Tati, on je mi dobrým mužem,
na ulicích vždy mě bránil nožem.
Na výročí myslí každým rokem,
z práci chodí jenom lehkým krokem.

Už tři malý děti se na más smějí,
krátký příbeh večer přečíst chtějí.
Venku roste naše malá třešen,
zalévá se hlavně jarním deštěm.

Chtěla jsem se vrátit zpátky,
míti novou naděj, skončit hádky,
ale když už máme kopu dětí,
koupu, vařím a snáším smetí.