Balada

Pět koní mi přítel Lucifer dal

A prstýnek zlatý, v něm rubínu zář

Bych sestoupit mohl až do průrev skal

A uviděl nebes mladistvou tvář

Frkali koně a bili kopyty v touze

Dáti se zelenou, volnou krajinou v let

A já věřil, že slunce zaplálo kvůli mně pouze

Jako v prstenu rubín zazářil na širý svět

Kolik hvězdnatých nocí, kolik ohnivých dnů

Jsem se zmítal a neměl jsem zmítání dost

A já smál jsem se štěstím ze splněných snů

Jimiž byly mé koně a v prstenu skvost

A na vrcholech vědomí – jenom hrůza a sníh!

Já však bičem jsem pobídl koně své v cval

Až na vrchol vědomí jsem popohnal jich

A ta, dívku jsem spatřil, co v tváři má žal

V jejím hlase jsem slyšel zvonění strun

V jejím zraku se dotaz v odpověď vlil

Já svůj prsten jsem podal té dívence Lun

Za copy nevěrné jsem jej vyměnil

A pohrdav mnou, mojí bídě se smál

Lucifer otevřel do tmy mi vjezd

Lucifer šestého koně mi dal

A Zoufalství bylo jméno, co nes